Pokud vyrazíte na dovolenou na tropický ostrov, často záhy zjistíte, že kromě koupání v moři a procházek po pláži nemáte další možnosti vyžití. V tomhle může být dovolená na Zanzibaru odlišná. Na Zanzibaru se během jeho historie potkalo mnoho světových velmocí – v 8. století ho objevili Arabové, kteří s místními obyvateli čile obchodovali, přinesli sem islám a také ho nazvali Zandž barr,Ostrov černochů. Ostrov tak byl součástí Omanské říše, dál ho kolonizovali Portugalci i Angličané, až se stal nakonec lidovou republikou, která je součástí Tanzánie. Celou historii Zanzibaru můžete sledovat v architektuře jeho hlavního města Stone Town, chráněného organizací UNESCO. Vždycky zde existovala silná indická komunita, a tak se v místní architektuře i kultuře zábavně mixuje africká tradice s britsko-portugalským koloniálním stylem a se špetkou arabského či indického orientu. Stone Town navíc, jako většina přístavních měst, má svůj osobitý šarm. Jen nečekejte evropsky nablýskané památky – Stone Town lehce chátrá, ale i dekadentní architektura s elektrickým vedením může mít svoje kouzlo pro všechny, kdo mají rádi autentické destinace. Ve městě najdete zajímavé obchody s originální africkou módou a doplňky, mě nejvíc okouzlily přehozy přes postel. Kromě tradičního koření určitě potěší kvalitní biokosmetika.
Koření, gastronomie a přátelští domorodci
Absolutní must je návštěva místních „spice gardens“, kde na vlastní oči vidíte, jak vypadá hřebíček, pepř nebo místní ylang-ylang, který se používá pro výrobu vůně Chanel č. 5. Ostrov také oplývá různými druhy čerstvého exotického ovoce, můžete ochutnat spoustu čerstvých ryb a dobré víno z JARu.
Velmi mě nadchlo přátelské obyvatelstvo, které bych nazvala umírněnými muslimy. Cítila jsem se zde dobře. Nemusela jsem se stále kontrolovat, jako například v Maroku, kde může nastat problém, když odhalíte ruce. Ale určitě je dobré respektovat místní zvyky – rozhodně bych se v tradičních vesnicích nepromenádovala v bikinách.
Můj cíl cesty a pracovité ženy
Měla jsem štěstí, že jsem mohla Zanzibar navštívit pracovně – podílím se totiž na projektu výstavby hotelového resortu, který se snaží fungovat v rámci ekologických standardů a fair trade. Proto se v resortu budou zaměstnávat výhradně místní obyvatelé, což není úplně zvykem. Často zde mezinárodní firmy dají přednost zaměstnancům z Tanzanie nebo Evropy. Investor také chce v rámci hotelu co nejvíce používat místní výrobky. Proto cílem mé cesty bylo najít místní výrobce zajímavých doplňků, jako jsou koše, rohože, přehozy přes postel nebo i třeba biokosmetiky. Co mě při mých výpravách zaujalo, že všude pracují ženy – ať už pletou koše, nosí vodu na hlavách, pracují ve stavebnictví nebo se starají o děti. Muže většinou uvidíte pod palmami, jak pozorují okolní svět, u toho kouří nebo hrají hry. Je to jiný svět, turismus zde ještě stále není moc rozvinutý, hoteliérství zde zažívá boom teprve pár posledních let.
Na ostrově jsem také potkala několik Evropanů, kteří opustili své lukrativní kariéry a rozvíjí byznys na místě, které je okouzlilo. Například bývalá investiční bankéřka na ostrově vyrábí biokosmetiku z místních řas.
Samozřejmě nesmím zapomenout na moře samotné – tolik odstínů modré v kombinaci s bělostným pískem jsem snad ještě nikde neviděla – vlastně ano, na fotkách turistických kanceláří, upravených photoshopem.
Jak letět na Zanzibar
Jednou z možností je letět s etiopskými aerolinkami s přestupem v Addis Abebě, která patří k hlavním africkým letištím. Fascinoval mě zde neskutečný mix různých národností a kultur. Člověk si najednou uvědomí, jak je Evropa úplně jiný kontinent. Etiopané se svými vznešenými rysy v krásně barevných úborech se zde mísí s Araby v bílém a s Afričany v rozmanitých tradičních oděvech. Do toho se vám tají dech nad místními sexy Afričankami ve skvěle padnoucích šatech, pak uvidíte Černochy ověšené zlatými řetězy a v hipsterském oblečení jak z Harlemu, a vše korunují Číňané, kteří s Afrikou čile obchodují.
Nenechte se zmýlit – Addis Abeba je ve 2 500 metrech nad mořem, takže tam může být i zima, kterou byste nečekali. Na druhou stranu zde můžete ochutnat snad nejlepší kávu na světě, jak Etiopané hrdě tvrdí. Název káva totiž pochází z etiopského kaffa, což je také název pro oblast, odkud se káva rozšířila přes arabské země do celého světa. Měla jsem to štěstí, že jsem se v lounge salónku mohla zúčastnit kávového obřadu, který zde byl pozorností pro cestující. Obřad má svoje pravidla, připomíná svojí sofistikovaností asijské čajové obřady, a výsledkem je velmi dobrá, silná a slazená káva.
