Jak jsem začala zahradničit

Odjakživa se považuji za městského člověka. Nikdy jsem netoužila po životě na venkově, ani mě neokouzlilo víkendové ježdění na chatu. Miluji kavárny, dobré restaurace, parky a společenský život ve městě. Ideální pobyt v přírodě je pro mě terasa kavárny nebo pěkný balkón.

Nicméně se již delší dobu hrdě považuji za perenářku – milovnici trvalek. K tomuto zásadnímu přelomu došlo díky koupi našeho nového domu. Bylo třeba provést rekonstrukci nejen domu, ale i menší zahrady. Naše původní představa byla, že najmeme zahradní architekty a ti nám novou zahradu vytvoří. I když jsme oslovili známé odborníky, kteří navrhli zajisté skvělý koncept, nebylo to ono – nebyl to totiž náš koncept.

S manželem jsme kreativní a tak nám došlo, že i když jsme do té doby o zahradách nic nevěděli, rádi bychom si tu svou „poskládali“ dle našeho vkusu, našich oblíbených barev. Manžel je architekt, já se specializuji na design interiérů a co je taková zahrada? Je to jakési prodloužení interiéru. Dle mého názoru exteriéry lze částečně pojmout podle zásad, které uplatňuji v interiérech.

Expo Milano a trvalkový guru Piet Oudolf

Největší inspirací pro naše nové, vlastní, pojetí zahrady byla návštěva loňského Expa, které bylo zaměřené na udržitelný rozvoj. Takže součástí většiny pavilonů byly zahrady složené z bylinek, trvalek a travin. Od té doby jsem si tohoto typu zahrad začala více všímat a absolutně se nadchla pro trvalkové zahrady.

Naším trvalkovým guru se jednoznačně stal Piet Oudolf, jehož zahrady vypadají velmi přirozeně, často evokují louku. Oudolf rád používá kombinaci trvalek, travin a keřů. Hlavně trávy vnáší do zahrad prvek divokosti a nespoutanosti. Tvrdí, že zahrada není dekorací, ale procesem a měla by být půvabná nejen v létě, ale po celý rok. Snad nejznámějším Oudolfovým „dílem“ je park High Line v New Yorku, který se stal jedním z must-see ve městě.

Zahrada jako živý organismus

Vzpomínka na Expo nás tedy odvedla od nápadu vysázet jen hortenzie, buxusy a levandule. Samozřejmě když se rozhodnete začít s něčím novým, nevyhnete se počátečním nezdarům – například nám uhynuly kytky, o kterých jsme byli přesvědčení, že se na naši zahradu rozhodně hodí. Také nám mezi našimi trvalkami modrých barev párkrát vyrašily červené pozůstatky květeny předchozích majitelů. Nicméně tohle je jen malá daň za radost z kreativního procesu vytváření zahrady podle našeho vkusu.

Touha po přirozenosti

I když jsme určitě jen na začátku, při nedávné návštěvě Paříže jsem se závistí pozorovala trvalkové záhony u Louvru, kde všechny rostliny byly dvakrát tak větší než ty naše a bujaře kvetly, přestože nám již před měsícem odkvetly. Nicméně za zajímavými záhony kombinujícími trávu a trvalky nemusíte jezdit do zahraničí, objevují se i například na veřejných prostranstvích některých pražských čtvrtí. U nás obdivuji třeba krásné záhony pod Petřínem.

Nejen my s manželem jsme podlehli kouzlu trvalek, neboli odborně perenů. Jak na svých cestách do Francie, tak i v Čechách stále častěji vidím přirozeně vypadající zahrady a záhony. Někde jde zjevně o dílo nadšeného občana, který se nebojí investovat svůj čas a práci do zkrášlení veřejné plochy poblíž svého obydlí. Je to totiž radost! Na naší zahradě díky přirozeně seskupeným trvalkám teď pozorujeme neskutečné množství včel a motýlů, kteří si místní květenu oblíbily.

Praktické rady

Kdo chce začít s trvalkovými zahradami plnými travin, zjistí, že už existují i zahradnictví, která se tímto směrem zaměřují. Fantastické je zahradnictví Flos v Řeži u Prahy. Je obrovské, na břehu Vltavy, a už jen samotná návštěva je opravdový zážitek.

Zajímavé nákupy lze pořídit také v menším, řekla bych více niche zaměřeném, zahradnictví Safro v Praze – Stodůlkách. Některé rostliny máme i z Hornbachu, ale ne vždy jsou v perfektní kvalitě.

Napsala Monika White