Většina Čechů létá v létě do Řecka ráda a často. Nicméně nikomu z nás se v letních měsících nechce do Athén, kde bývají minimálně čtyřicetistupňová tepla. Proč nevyužít pravidelné linky z Prahy a podívat se do Athén, když je u nás už zima, ale na jihu příjemné klima? S manželem jsme zde byli koncem října a měli jsme skvělých 24 °C. Dokážu si představit, že stejně příjemně zde bude i v dubnu nebo začátkem května.

Všichni významní zde nějakou dobu pobývali

Athény odjakživa přitahovaly všechny významné osobnosti, které tam vždy nějakou dobu byly. A tak je tato kolébka kultury plná památek a skvělých muzeí. Všudypřítomná historie vytváří nezapomenutelný genius loci. Málokdo však ví, že prvním řeckým králem se stal původně bavorský princ Otto. To on dal základy dnešní architektuře moderních Athén.

Důležité: hotel s výhledem na Akropoli

Pokud jste v Athénách, tak si dovolte to potěšení a ubytujte se v hotelu se střešní terasou, odkud budete mít výhled na Akropoli. Každý večer totiž můžete sledovat postupné rozsvěcování všech chrámů. První světýlko se objeví v Pantheonu a postupně pak přibývají všechny chrámy, až svítí celá Akropole. Tato fantastická show je z dílny stejného architekta, který rozsvítil Eiffelovku. Námi vybraný Electra Metropolis Hotel měl střešní terasu fantastickou. Pokud nechcete utrácet za ubytování v centru, tak si alespoň před rozsvěcováním chrámů zajděte do některého z těchto hotelů na večerní aperitiv a máte o výhled na světelné divadlo postaráno.

Na Akropoli pouze ráno

Je dobré si na prohlídku Akropole nechat jeden den, protože i v jejím okolí je k vidění řada fantastických památek, které jsou navíc méně turistické. Původní stavby můžete obdivovat díky tomu, že moderní zástavba byla v okolí včas zastavená. Určitě svoji prohlídku začněte brzy ráno, abyste se vyhnuli davům turistů. Každopádně si zkontrolujte otevírací hodiny všech památek, které hodláte navštívit. Každý monument se otevírá jinak, tak ať nejste nepříjemně překvapení. Naštěstí Řekové vyslyšeli protesty turistů a otevírací dobu prodloužili z původních pár hodin alespoň tak, jak je jinde v Evropě obvyklé.

Muzea s úžasnými kavárnami všude kam se podíváš

Velkým požitkem pro mě byla návštěva soukromého muzea Benaki (http://www.benaki.gr/index.asp?lang=en), které ve 30. letech založil bohatý Řek ze svých sbírek. Toto malé kompaktní muzeum najdete ve vládní čtvrti. Navíc má výbornou a ne příliš drahou restauraci na střeše. Naprosto fascinující jsou kolekce Muzea kykladského umění (https://www.cycladic.gr/en). Tato prehistorická kultura z počátku doby bronzové pocházející z ostrova Kyklády evidentně inspirovala takové umělce, jako byl Modigliani nebo Picasso. Opět musím zmínit úžasnou muzejní kavárnu!

Co mě naopak zklamalo, bylo nové muzeum Akropole, otevřené od roku 2012. Záměrem bylo vytvořit velkolepý architektonický projekt, ale budova mně spíše připomínala německou letištní halu, kde navíc byli nepříjemní zaměstnanci.

Po této nevydařené návštěvě bylo pro nás doslova balzámem pro duši strávit 6 hodin ve starém archeologickém muzeu, kde opět byla skvělá kavárna. Prostory kavárny vytvořené v muzejním patiu zdobí sochy, které byly vytažené z vraku lodi, a tudíž jejich povrch zoxidoval, čímž se vytvořil naprosto fascinující současný vzhled. Z expozice bych hlavně zmínila kolekci šperků, které na mě působily tolik současně – kdyby to bylo možné, hned bych si je zakoupila. Další zajímavost – forma srdíčka, které dnes umí nakreslit kdokoliv – se vyvinula z motýlích křídel! Tento vývoj můžeme sledovat už na hlavicích slavných jónských sloupů.

Kosmetiku jedině v lékárnách, zajímavé módní značky v buticích i v hotelech

Řecká přírodní kosmetika je u nás poměrně známá i díky značce Korres. Co je dobré vědět, že Řekové prodávají v lékárnách spoustu přírodních značek, které jsou na bázi buď olivového nebo arganového oleje a jiných. Pokud si chcete přírodní kosmetiku pořídit, jděte do lékárny. Lékárníci jsou vždy velmi ochotní, skvěle poradí a ještě vám dají spoustu vzorečků.

V hotelu King George (http://www.kinggeorgeathens.com/) jsem narazila na zajímavou řeckou značku oblečení, které se velmi podobalo Hermes. Dodnes mě mrzí, že jsem si nic nepořídila, ani si nepamatuji název, ale pokud se do Athén vrátím, vím, kam znovu jít. Z dalších módních zastávek to je určitě Efkrasi boutique – měli tam velmi krásné plavky.

Rehabilitovaná industriální čtvrť Gazi

Také do Athén dorazila móda rehabilitování starých továrních čtvrtí. Milovníci industriálního stylu se tak můžou ve čtvrti Gazi kochat komplexem Technopolis, který vzniknul transformací bývalé plynárny, kde je spousta zajímavých kaváren, galerií, jsou zde často koncerty. Opravené červené komíny této čtvrti patří k nočním dominantám Athén.

Skvělé jídlo a ty boty..

V ulicích jsem také zaznamenala velké množství obchodů s botami, kterým jednoduše nelze odolat.

V Řecku je vždy příjemné se najíst v místních tavernách, ale když už znáte jídelníček typických řeckých delikates nazpaměť, určitě vás potěší něco jiného: Restaurace Moma (http://momarestaurant.gr/el/) propojuje řeckou kuchyni s moderním přístupem k jídlu, které je skvělé, mnohdy servírované v nečekaných kombinacích. Navíc pokud chcete pít něco jiného než řeckou Retsinu, zde je skvělá příležitost poznat moderní řecká vína.

Cape Sounion a athénská riviéra

Pokud máte víc času, bylo by chybou se z Athén nepodívat k moři, které je vzdálené cca 70 kilometrů od řecké metropole. Cape Sounion je vyhlášeným letoviskem athénské riviéry. Proto je snad lepší se zde ubytovat mimo sezónu, jako jsme to udělali my. Úžasný výhled na moře a celkový nezapomenutelný genius loci již oceňoval lord Byron, který zde pobýval a stejně jako my obdivoval fantastický chrám Poseidona. My se kvůli chrámu a krásné přírodě přesunuli sice do méně luxusního hotelu, ale který byl přímo na pláži – jen abychom byli co nejblíž. Snad i proto byl Poseidón, starořecký bůh moře a vodních živlů, k nám přívětivý, a mohli jsme si ještě na konci října moře náležitě užít.

Napsala Monika White

Majitelé francouzské značky Côté Table každoročně zvou svoje VIP klienty do svého sídla v Bordeaux, aby jim představili novou kolekci ještě dříve, než půjde oficiálně na podzimní přehlídku Maison & Objet. Letos jsem si na služební cestu vyhradila více dnů, abych kromě pracovních povinností mohla strávit pár dnů navíc v tomto místě, které Francouzi považují za jedno z nejpříjemnějších měst k životu.

Proměny Bordeaux

Pokud jste zavítali do Bordeaux třeba před patnácti lety, nevěřili byste, že toto město jednou bude na seznamu Francouzů nejvyhledávanějším místem k životu. Doprava byla otřesná, všude dopravní zácpy, smog a stres. S příchodem odvážného starosty Alaina Juppého se věci začaly radikálně měnit: Systém dopravy v centru města se totálně změnil díky zavedení tramvají, nových parkovacích zón a cyklostezek, takže zácpy tu dnes téměř neexistují. Celé město se otočilo k řece, která jím protéká a v minulosti zajistila jeho bohatství – Bordeaux bylo významným přístavním městem. Nicméně v posledním století se na to pozapomnělo a tak bylo nábřeží špinavé a nevyužívané. Díky urbanistické vizi radnice se nábřeží oživilo zahradami, kde se piknikuje, sportuje, jsou tu trhy a koncerty a tím pádem zde obyvatelé města rádi relaxují. Zkrátka vidíte, že ve městě to skutečně žije.

Tou nejúžasnější dominantou města je fontána, která má tvar obří vodní plochy vysoké pouhé dva centimetry. Jde o jakési vodní zrcadlo, které vytváří v každém ročním období zajímavé efekty – např. vypouští páru, zrcadlí historickou budovu burzovního paláce nebo je skvělým brouzdalištěm pro místní děti i dospělé.

La Cité du Vin

Během naší návštěvy jsme měli možnost shlédnout právě otevřenou La Cité du Vine, která aspiruje na to být nejen mezinárodním muzeem vína, ale je zejména jakýmsi interaktivním místem, které své návštěvníky seznamuje s historií a kulturou produkce vína a upevňuje tak pozici Bordeaux jako světového hlavního města vína. Odvážná futuristická budova v podobě obřího dekantéru architektů Anouk Legendre a Nicolase Desmazièrese nabízí speciální programy zaměřené na poznávání vína, možnost zakoupení vybraných vín ve speciálním obchodě, posezení v několika restauracích s úžasným výhledem nebo procházek v přilehlých zahradách, které vedou až k nábřeží. Muzeum je spojené s centrem města lodí, která je součástí MHD.

CAPC Muzeum současného umění

Díky svému přímému spojení s mořem je Bordeaux město s bohatou historií. V 18. a 19. století se zde vybudovala velká přístavní skladiště pro exotické zboží dovážené z francouzských kolonií. Zde se skladovala káva, kakao, koření, bavlna a jiné, aby je pak obchodníci rozváželi dál do severní Evropy. Budovy těchto skladišť se již v 70. letech minulého století staly centrem kulturních akcí a dnes jsou muzeem současného umění, kde má svoje významné místo i architektura. Samotná přeměna doků v prostory muzea byla realizovaná známou francouzskou designérkou Andrée Putman, která pojala fantastickým způsobem interiéry. Putman říká, že se inspiruje Charlesem Baudelairem, který definoval modernost jako nikdy nehynoucí minulost, jež se na sebe raději dívá jiným způsobem. To je něco, co je pro mě osobně velmi inspirativní. V rámci návštěvy neopomeňte návštěvu střešní zahrady.

Skvělá gastronomie a Notre Dame v Bordeaux

Kousek od nábřeží v sousedství nádherných veřejných zahrad (Jardin Public), které by neměl vynechat žádný milovník trvalkových záhonů, najdete čtvrť Chartrons, jejíž hlavní tepnou je ulice Notre Dame. Tato Notre Dame je ovšem zcela světská – jde o hip čtvrť plnou zajímavých butiků s módou a designem a autentických restaurací. Je jasné, že jste v místě s jednou z nejlepších tradic v gastronomii na světě, tak si to užijte. Víno je místní, ryby a mořské plody z nedalekého Atlantiku a kulinářská tradice sahá až k Římanům. My s manželem velmi rádi chodíme do typické brasserie Chez Dupont, kde kromě skvělého jídla obdivujeme autentický interiér a skvělou atmosféru. Zážitkem je také návštěva jedné mnoha místních tržnic, kde jsou často otevřená populární bistra. Nejraději máme tržnici Marché des Chartrons, kde je několik brasserií s terasami. V Chartrons se budete cítit jako v pařížském Marais před 20 lety, kdy bývalo více autentická.

Fête le Vin

Pokud jste milovníci vína, může vás nadchnout červnový Svátek vína, což je týden ochutnávek přímo v centru města, kde se hlavní bulvár promění ve velké tržiště plné vinařských stánků. Umožní vám tak degustovat všech 57 apelací vín z oblasti Bordeaux a ochutnávky doprovázet takovými regionálními lahůdkami jako je foie gras, ústřice z Arcachonu nebo místní sýry. V rámci festivalu se uskutečňují i prohlídky slavných Chateaux v Medocu a St. Emilionu, tedy ve vinařstvích, kam se laik vůbec běžně nedostane. Všude hraje hudba do noci, potkáte zde spoustu lidí. Na druhou stranu je jasné, že ubytování je v tuto dobu dražší a hlavně téměř vyprodané. Takže těm, kdo upřednostňují decentnější prohlídku města, naopak toto období nedoporučuji.

Za vším hledej starostu

Francouzští starostové jsou voleni na 6 let a Alain Juppé v Bordeaux působí v rámci již třetího volebního období. Bordeaux je samozřejmě historické město založené Římany, má svoji tradici. Nicméně mělo i svá stinná období a to, že bylo v roce 2015 zvoleno nejlepší evropskou destinací, je zásluhou výrazné postavy starosty, který má vizi a nebojí se realizovat revoluční projekty i navzdory tomu, že nebude vždy u všech populární. Každopádně výsledek je fascinující – myslím, že nejen většina Francouzů by zde chtěla žít…

Napsala Monika White

Šedivé deštivé dny, pracujete 12 hodin denně, dochází vám energie, ale nemůžete si dovolit odletět alespoň na týden za sluníčkem. V těchto chvílích manžel zavelí:“Jedeme na víkend do Rakouska, do Loisium hotelu Stevena Holla.“ A já vím, že už bylo načase se nechat trochu rozmazlit, odpočinout si kousek od našich hranic. Tentokrát vyrážíme už poosmé.

Myslím, že to všechny pracující ženy znají – máme rády svoji práci, svoje rodiny, ale někdy jen posezení s kamarádkou v kavárně na odreagování nestačí. Proto doporučuji vyrazit na víkend k rakouským sousedům – nejen s partnerem, ale i s kamarádkou si užijete kosmopolitní prostředí s milým servisem. Nazpět se vrátíte jako znovuzrozená.

Rakouská tradice vinic

Rakouské veltlínské zelené nebo ryzlinky jsou světově proslavené a také v Čechách je známe poměrně dobře. Logické by tedy bylo si představovat, že vinice v blízkém Rakousku budou mít podobný charakter jako ty moravské. Jedním z vinařských regionů je údolí Kamptal, kde se nachází oblast Langenlois, vše samozřejmě poblíž Dunaje. Do roku 2001 tato oblast byla známá svými historickými vinnými sklepy a podzemními kamennými chodbami starými 900 let, ale byla vlastně podobná mnoha jiným vinařským oblastem s kvalitním vínem, barokními domky a milými lidmi. Pak ale došlo k převratné změně:

Z New Yorku na rakouské vinice

V roce 2001 byl osloven slavný newyorský architekt, Steven Holl, známý svým fenomenálním přístupem k propojení architektury s okolní přírodou, aby vystavěl hotel, který by vzdal hold vinařské oblasti a její historii. A superhvězda architektury, mimo jiné držitel ocenění Alvara Alta, oblast Langenlois proměnila ve vyhledávaný odpočinkový resort.

Boutique hotel Loisium se stal jakousi metaforou vína, propojením historického s moderním. Je ojedinělým designovým počinem, který přitahuje své specifické návštěvníky. Zelené, žluté a červené tóny interiérů jsou inspirovány měnícími se barvami vína, stejně tak nábytek a další vybavení hotelu odkazují na kulturu vinných sklepů. Vše, včetně světel a nábytku, je podle původních Hollových návrhů.

Stavba se dá rozdělit do tří úrovní – podzemní, již dříve existující část, historických vinných sklípků, které jsou přístupné veřejnosti. V druhé, zemní části, je zabudovaná recepce a vinařské centrum (interaktivní centrum s vinotékou) a ve třetí části je samotný hotel a spa resort. Geometrie hotelu a spa resortu je inspirovaná řadami vinic, byly použity materiály v barvách země. To vše vytváří zajímavou interakci s okolní krajinou.

Vinné terapie a bazén s výhledem do krajiny

Až se dostatečně pokocháte zajímavým designem, můžete okusit spoustu relaxačních vinných terapií, které nabízí tisícimetrový spa resort, kde kromě fitness centra a vyhřívaného venkovního bazénu si můžete užít speciální relaxační terapie využívající víno ve všech jeho podobách. Je libo horkou koupel ve speciálním vinném výtažku se zábalem z vinných kvasnic nebo masáž olejem z vinných semínek? Údajně je víno ve všech svých podobách velmi dobrým antioxidantem. Já osobně jsem ještě žádnou terapii neabsolvovala, protože se pro velký zájem musíte vždy objednat předem. Nicméně dvacetimetrový vyhřívaný bazén si užívám vždy. Je úžasné plavat v teplé vodě s výhledem do vinic a cítit se skvěle za jakéhokoliv počasí.

Systém sedmi klíčů

Na recepci dostáváme mapu a sedm klíčů. Tento systém naprosté důvěry a určité neformální domáckosti mě absolutně nadchnul! Sedm klíčů je totiž od sedmi sklípků, ke kterým se dostáváme v rámci okruhu vyznačeného v mapě. Po cestě vinicemi máme krásné výhledy do krajiny, míjíme zajímavé skulptury, můžeme se posadit. V každém sklípku na nás čeká lednice s víny, která samozřejmě můžeme konzumovat podle našeho uvážení.

Dostupnost a koho pobyt v Loisiu nadchne

Z Prahy se do Loisia dostanete autem za tři hodiny. Tím, že je hotel s vinicemi kousek od Vídně, můžete celý pobyt završit návštěvou rakouské metropole. Region je také vyhledávaným cyklistickým rájem. Kromě malebné přírody můžete obdivovat četné slavné kláštery nebo i hrad Durnstein, kde byl vězněný Richard Lví Srdce.

Samotný hotel pak přitahuje specifickou skupinu návštěvníků, kteří sem jezdí za vynikajícím vínem a nevšední architekturou. Vždy se nám poštěstí v hotelu seznámit s někým zajímavým, kdo je velmi kosmopolitní nebo kreativní.

Navíc vinné centrum je poměrně důmyslně vybudovaný projekt – už samotný vstup přes vinice je stylový. V centru návštěvníkům ukážou celý proces výroby vína, ochutnávky vín z oblasti se sýry a klobáskami jsou samozřejmostí, stejně tak jako velký obchod, kde si vína můžete zakoupit.

Pokud tedy milujete kvalitní vína a zajímavou architekturu, rádi pěstujete turistiku či cykloturistiku nebo si jen chcete odpočnout, Loisium se stane vaší oblíbenou destinací.

Jako všichni jsem zprávami z Paříže znepokojená, ale zároveň si myslím, že není dobré všeobecně přiživovat strach a negativitu. Ráda bych tedy množství negativních zpráv vyvážila pozitivní vzpomínkou v naději, že se brzy znovu budeme do Paříže vracet za slavným joie de vivre – za radostí ze života.

Miluju umění, architekturu a památky, nicméně v Paříži je pro mě inspirativní už jen to, že chodím ulicemi a dívám se do obchodů. Sleduju trendy a způsob, jak vznikají a míchají se. Myslím, že pro každého, kdo má kreativní profesi nebo je zaměřený na kulturu, miluje výtvarné umění, hudbu, módu nebo jídlo, je vždy velký požitek ocitnout se v Paříži.

Nocleh? Pronajměte si byt!
Pronajali jsme si byt v našem oblíbeném horním Marais, které je všeobecně považované za „bobo základnu“ (bourgeois bohemians jsou lidé, kteří kombinují lifestylové požitky s nekonformními přístupy – pozn. redakce). Tahle část Paříže asi nejvíce reprezentuje svobodomyslný styl života, radost a kulturu, proto není náhodou, že k nedávným teroristickým útokům došlo ve čtvrti, která s Marais sousedí, vždyť to jsou hodnoty, které teroristům vadí. Každopádně všem, kdo by chtěli v Paříži strávit delší dobu, doporučuji namísto hotelu pronajmutí bytu, který vám spolehlivě dodá pocit, že jste jedním z Pařížanů – chodíte s nimi na úžasné místní trhy, vyberete si, co se vám líbí, a uvaříte si naprosto autentické jídlo z místních produktů. Pokud bydlíte v hotelu, jen závistivě koukáte na místní, co všechno si nesou domů k večeři. Nemluvě o větším pohodlí a také menších nákladech. My jsme se navíc během týdne spřátelili s našimi sousedy, takže jsme si skutečně připadali jako právoplatní obyvatelé Paříže.

Invaze asijských turistů
Podle statistik je Francie nejnavštěvovanější zemí na světě, a tak je Paříž také nejturističtějším městem na světě. Poslední dobou město zaznamenává zejména velký příliv asijských turistů se svými přesnými seznamy památek, které musejí vidět, a obchodů, kde nakupovat. Dnes tak na proslavené památky Notre Dame, Musée D’Orsay nebo Eiffelovku stojíte několikahodinové fronty. Co s tím? Buď se už předem psychicky připravíte a přivstanete si, abyste přišli ráno před otevírací dobou, nebo si zjistíte dny, kdy jsou některé památky otevřené do večera – například pro muzea to je čtvrtek. Případně doporučuji si zajistit lístky dopředu přes internet.

Musée Picasso
Místem, kam se vždycky v Paříži vydáváme, je nedávno znovuotevřené Musée Picasso (www.museepicassoparis.fr). Zde jsme se zatím s velkými frontami nesetkali. Kromě toho, že budova samotná je úžasná včetně interiérů, kde je nábytek a lustry od Giacomettiho, najdete zde sbírku zaměřenou na Picassův sobní život, která se pravidelně obměňuje, a samozřejmě další výstavy. Kromě totálně nové expozice nás také potěšila káva se sklenkou šampaňského v kavárně na střešní terase budovy. Vřele doporučuji!

Heslem dne je vintage
Tento trend vidíte nejen v obchodech s nábytkem, které prodávají mix starožitností z 50., 60., 70. a 80. let dohromady s novými kousky, které působí industriálně, místy ošoupaně. To, co se dřív nazývalo eklektické, je teď vintage. Pokud kupujete vintage, jste zároveň ekologičtí, recyklujete, a tak nemusíte mít špatné svědomí z přílišného konzumismu. Vintage se promítá nejen do obchodů s nábytkem, ale i oblečením. Tentokrát jsem viděla velké množství secondhandů i na místech, kde byste to nečekali: v blízkosti Palais Royal, kde jsou tradičně luxusní butiky s haute couture, z druhé strany vyrostly secondhandy, které velmi lákavě prezentují směs obnošených šatů, plastových šperků a použitých kabelek Chanel. Nejpatrnější byl tento trend v tradičním obchodním domě BHV v Marais (www.bhv.fr), kde bylo celé jedno patro věnované secondhand módě pod názvem Marché Vintage.

Manifest proti plýtvání
Tato kniha, kterou sepsal francouzský poslanec Arash Derambarshe bojující například za to, aby se prošlé jídlo z obchodních řetězců rozdávalo bezdomovcům, je totálním vyjádřením současného pařížského trendu v životním stylu. Najdete v něm spoustu rad, jak neplýtvat potravinami a využít to, co je zdánlivě už nepoužitelné – například vychladlou vodu, ve které jste vařili zeleninu, použijte na zalévání květin. Staré pomeranče nevyhazujte, ale pět minut je povařte a pak z nich máte skvělý džus. Ironií je, že mnozí bobo obyvatelé ekologicky spotřebovávají prošlé potraviny, ale pak jdou a koupí si kabelku za tři tisíce eur.

Modrý Chanel
V době našeho pobytu Chanel zrovna otevřel svůj nový butik, který má více uměleckou image: kromě toho, že sídlí v Marais, má úžasně vytvořený interiér v industriálním duchu – bílé trámy, kovové traverzy, kovové doplňky, jakoby rozteklé logo. Samotné modré logo dle mého názoru Karl Lagerfeld vytvořil inspirovaný sochou Yvese Kleina vystavovanou v Centre Pompidou. A nakonec proč ne – v Paříži se všichni inspirují vším a je to naprosto přirozené. Butik je zaměřený na dekorativní kosmetiku a limitované série parfémů. Všimla jsem si, že zde už nerozlišují dámské a pánské parfémy, důležitá je vaše osobnost. V butiku mě zadarmo nalíčili, zřejmě si všimli barvy mého laku. Vybrala jsem si ho ještě před odjezdem v Praze a zde jsem zjistila, jak je identický s novým logem. Takže pokud chcete být in v Chanel duchu, pořiďte si lak v barvě Vibrato.
Boutique Chanel Beauté najdete na 40 rue des Francs-Bourgeois 75003 Paris.

Parfémy od Marie Antoinette
Pokud si chcete z Paříže odvézt něco výjimečného, zajděte si do parfumerie Marie Antoinette, www.marieantoinetteparis.fr, která se specializuje na historické parfémy, které jsou například i sto let staré. Momentálně nabízejí jako jeden ze dvou obchodů na světě reedici parfému Fame z roku 1925. Také zde nabízejí parfémy od Roberta Pigeta, velmi progresivního francouzského návrháře 20. a 30. let. Byl známý svými výstředními parfémy a tím, že snad jako první měl „nos“ ženu. Jak jsem se dočetla – parfémy, které jsou nezapomenutelné, musí obsahovat určitou disharmonii, jako například Chanel No.5 nebo právě Piguetův Bandit.

Příjemní Pařížané
Všeobecně se traduje, že jsou Pařížané nepříjemní, ale my jsme si tentokrát užili pravý opak. V Marais se například můj manžel Michael skamarádil s místním šperkařem, který jezdí do práce na skateboardu a do svých prstenů obtiskuje texturu chodníku, aby měly větší šmrnc. Bylo to prostě další setkání, které zapadá do konceptu joie de vivre – radosti ze života.