Le Patio Lifestyle s.r.o.
  • Facebook
  • Instagram
  • Pinterest
  • Eshop
  • Produkty
  • Značky
  • Fermob Le Patio
  • Interior Design
  • Kontakty
  • O nás
  • Naše služby
  • Napsali o nás
  • Blog
  • Aktuality
  • Press
  • Hledat
  • Menu Menu
Jste zde: Domů1 / Blog

BLOG Moniky White: Designové trendy z Paříže: Barvy, mosaz a hlavně palmy

15.11.2017/ Blog / Monika White

LePatio_Pariz_Maison-Objet-1030x579 BLOG Moniky White: Designové trendy z Paříže: Barvy, mosaz a hlavně palmy

Vždy na začátku září jezdívám pravidelně do Paříže. Nejen že ráda znovu navštěvuji město, kde jsem prožila kus života, ale vždy se těším na to, až uvidím, v čem lidé chodí na ulicích, v jakém stylu jsou naaranžované výlohy předních módních domů a designových obchodů společně s přehlídkami designu na veletrhu Maison & Objet. Jsou tu k vidění nejen nové kolekce nadcházející sezóny, ale především cítit duch doby a nové trendy, které přináší.

Je zřejmé, že 70. léta jsou nadále silnou inspirací  nejen v módě, ale i v designu. V interiérech se to projevuje jednak použitými materiály – mosaz, mramor, tapety, koberce.. barvy jsou velmi tropické – zelená, cihlová, vínová, tyrkysová a to vše je často doplněno palmovými motivy. Palmy jsou na tapetách, potiscích látek nebo je alespoň musíte mít živé v květináčích.

Nejlepší design je často k vidění v restauracích a hotelech, proto jsme si vytipovali několik nově otevřených míst zrekonstruovaných slavnými designéry. Navíc momentálně s manželem pracujeme na rekonstrukci budovy s  kavárnou, která je částečně ze 70. let, proto nás zajímalo, jak se s tímto obdobím poprali slavnější kolegové.

Mosaz je cool

Tom Dixon je autorem velmi diskutované rekonstrukce ikonického Le Drugstore (https://restaurantledrugstore.com/en/ledrugstore) na Champs-Élysées. Je to místo, kde se lze tradičně do pozdních nočních hodin najíst nebo nakoupit. Myslím, že se rekonstrukce velmi zdařila – působí nenásilně, člověk má pocit, že prostor takhle vypadá po desetiletí a přitom je velmi precizní a krásný v detailu. Úžasné „dixonovské“ lampy z mosazi zdobí strop ve tvaru včelího úlu, otevřená mramorová kuchyň je opravdu krásná a je zážitek pozorovat balet kuchařů v černém na pozadí bílého mramoru a mosazného baru. Doporučuji se usadit do pohodlných barovek a vše pozorovat se sklenkou vína.

Le Drugstore:

Nenápadný luxus – Monsieur Bleu

Nedaleko Champs-Élysées je také Palais Tokyo, kde sídlí Muzeum moderního umění s fantastickou sbírkou umění 1. poloviny 20. století. V budově, která je v okázalém Art Deco stylu, je další nový magnet pařížské gurmánské scény, zrekonstruovaná restaurace Monsieur Bleu (https://monsieurbleu.com/), jejíž interiér navrhnul známý architekt Joseph Durand. Atmosféru tohoto místa nejlépe vystihují její majitelé, když říkají: „ Jsme to, po čem toužíme – boho, gastronomičtí dandyové a umělci“. Byla jsem zde nadšená z barevnosti a krásných luxusních materiálů, jako je mramor a samet, které se naprosto nekonvenčně potkávají s vlnitým betonem nebo starou cihlovou zdí, která je záměrně neopravená. Vše působí harmonicky a neokázala, ale když se zaměříte na detaily, vidíte kvalitu. Navíc odtud máte pěkný výhled na Eiffelovku, můžete jít i na terasu. Je to zkrátka skvělý tip, kam jít za povedeným současným designem a zároveň si užít Paříž.

Monsieur Bleu:

Po letech severského minimalismu  Joseph Durand  a Tom Dixon patří mezi architekty, kteří znovu navracejí  interiérům  pocit luxusu v krásných detailech, barevných kombinacích a používání ušlechtilých materiálů. Přitom neváhají odlehčit luxusní materiál obyčejným betonem nebo cihlami.

Kdo má chuť aplikovat tento trend doma, aniž by měnil celý interiér, může zkusit sametové polštáře nebo mosazný stolek s mramorem.

Fondation Cartier

Zážitek jsme měli také na druhém, levém břehu Paříže, kde je na Montparnassu Fondation Cartier sponzorovaná slavnou značkou (https://www.fondationcartier.com/en/?locale=en). Už samotná budova je architektonický skvost od v Praze známého Jeana Nouvela. Za navštívení stojí i její zahrada, která je téměř pralesní oázou uprostřed města: Udržovaná, ale přesto v ní vládne přirozenost a určitá divokost.  Vysoké staré stromy zasadil samotný Chateaubriand. Skvělá varianta pro odpočinek s tím, že si dáte vynikající kávu ve žlutém bistru.

V prostorách jsou často k vidění dobré výstavy. My měli štěstí na výstavu fotek zaměřených na auta – a tak bylo příjemné pozorovat hravost dětí i dospělých, které přitáhnul venku vystavený exponát starého auta, které hrálo jazz, když jste si do něj sedli.

Fondation Cartier:

Móda: Nebojte se barev a exotiky

Pokud pomineme všude přítomné palmy, dalším trendem, se kterým se musíme vyrovnat, je „mongolský hippie“ styl, který zasáhnul všechny kategorie obchodů a butiků. Byl k vidění ať už v luxusním  concept storu Colette nebo v Zaře. Jak jsem se dozvěděla od jedné majitelky módního butiku, která má třicetileté zkušenosti v oboru, tento trend je zřejmě inspirovaný kolekcí Yves Saint Laurenta ze 70. let, kterou tvořil se svou múzou Loulou de la Falaise.

Spousta střapců, třásní, kapuce, temné barvy, těžké šperky – to vše dohromady může být pro naše středoevropské poměry příliš. Proto bych si zřejmě z tohoto trendu vybrala jen pár prvků a kombinovala je s jednodušším oblečením.

Jediný, kdo se vymykal trendu Jungle / Hippie70’s, byl Chanel, který dává přednost základním barvám, jako jsou modrá, žlutá a červená a černá. Jsem tedy zvědavá, jaké barvy uvidím v Paříži za rok.

Nové trendy z Paříže:

Blog Moniky White

BLOG Moniky White: Když pracovní schůzka trvá tři dny

2.8.2017/ Blog / Monika White

I v dnešním globalizovaném světě, kdy lze zdánlivě vše koupit večer doma přes internet za pár minut, může být nákup skutečným dobrodružstvím. Monika White se při své práci snaží nacházet zajímavé výrobky, které jsou nadčasově krásné, kvalitní a za dostupné ceny. Vydává se sama, na vlastní pěst, vyhledávat dodavatele v dalekých destinacích. Že vždy nejde jen o romantickou služební cestu, ale výpravu vyžadující vytrvalost kombinovanou s flexibilitou a nezdolným optimismem, dokládá následující blog z jejího posledního pobytu v Indii.

Mám ráda věci s příběhem a tak kromě kvality a ceny výrobku je pro mne důležitý i aspekt jeho výroby: Jaké materiály byly použité, jsou šetrné k životnímu prostředí? Kdo to vyrábí? Pomáhá výroba místní komunitě? Jsou použité zdroje obnovitelné? Při nedávném prohlížení americké Elle Decoration jsem měla pocit, že jsem na podobného dodavatele narazila – krásný design, silný příběh..indická firma vyrábějící v Jaipuru nádherné koberce tradiční ruční technikou.

Díky cyklónu měním letadlo za vlak

Zkontaktovala jsem je a domluvila si se zástupci firmy schůzku na konkrétní datum. Až potud vše vypadalo jednoduše. Přiletěla jsem z Prahy do Jodhpuru, odkud mě čekal ještě hodinový let do Jaipuru – v evropském kontextu maličkost, ne tak docela v Indii. Let byl napřed posunutý, pak dokonce zrušený kvůli nebezpečnému cyklónu Kara. Nezbývalo tedy nic jiného než jet vlakem – naše cesta začala v 9 hodin ráno, na místo jsme dorazili v 11 hodin večer.

Firma pomáhá indickým ženám

Následně jsem se dozvěděla, že naše dlouho plánovaná schůzka byla přesunutá na další den. Asi nemusím vysvětlovat, že jsem se chtěla podívat i k jiným dodavatelům, takto se celá cesta neskutečně zkomplikovala. Nutno říci, že jsem v továrně na výrobu koberců nakonec strávila čtyři hodiny – koberce jsou krásné, vyráběné ručně úžasnou technikou v několika vesnicích. Využívají místních technologií a materiálů jako jsou vlna, hedvábí, juta nebo třeba i recyklovaná sárí. Celý byznys má velký sociální přesah – vzdělávají místní ženy, které díky této práci jsou více samostatné, navíc firma poskytuje i zdravotní pojištění, které v těchto zemích není samozřejmostí. Z rodinné firmy, jejíž počátky sahají do 80. let, vyvážející do západní Evropy a USA, ověnčené spoustou mezinárodních cen a spolupracující se světovými designéry, jsem byla nadšená. Po strastiplné cestě jsem se cítila jako v designérském ráji.

Byrokratická úskalí při sjednávání byznysu v Indii

Nadšení ale začalo postupně vyprchávat díky neuvěřitelné indické byrokracii: Na mnou vybrané vzorky koberců jsem čekala 1,5 hodiny, vše bylo nutné zaznamenat do papírové knihy, schvalovalo to deset různých lidí a ve finále jsem nedostala všechny.

Aby té byrokracie nebylo málo, v Indii se teď nově zavádí obdoba našeho DPH (GST), takže ceny zboží už nejsou tak příznivé jako dříve. Navíc, z pro mě nepochopitelných důvodů, firma nechce mnou vybrané koberce přidat do našeho kontejneru s jiným indickým zbožím, což znamená, že by cena samostatné dopravy výslednou cenu neúměrně navýšila.

Nakonec jsem odsud rozpačitě odjížděla s tím, že ač jsou koberce překrásné, zřejmě je nebudeme moct díky tolika byrokratickým překážkám odebírat. Asi nemá cenu dodávat, že i cesta nazpět se neobešla bez komplikací a já strávila další den na cestě. Je to můj dosavadní rekord – pracovní schůzka, která zabrala tři dny mého času a dosud není jasné, zda se odebírání zboží pro český trh vyplatí.

Risk je zisk anebo..

Když pak v Jodhpuru jím vegetariánské jídlo jainů, které se mi už tolikrát osvědčilo, utěšuji se vzpomínkou na nedávnou změnu dodavatele šál, která byla nakonec pozitivní. Namísto dlouhodobého dodavatele indických šál, který nebyl moc kreativní, jsem zariskovala a vsadila na nového obchodníka se šálami, který má větší výběr a je neskutečně příjemnější, než ten původní.

Pokud chcete dělat nové věci, musíte být připravení nést s tím spojená rizika a i případné ztráty: Někdy začneme odebírat nové výrobky, abychom zjistili, že dodavatel není dostatečně spolehlivý nebo že věci nejsou tak kvalitní, jak se na první pohled zdálo. Jindy se spolupráce vůbec nerozběhne právě z různých byrokratických a mezikulturních důvodů – investovaný čas a peníze se tak už nikdy nevrátí. Také se stává, že značka, která je úspěšná ve světě, v ČR zákazníky nezaujme.

Ale přestože je osobní výběr značek komplikovaný, neměnila bych. Baví mě příběh, který se za každou věcí v mých obchodech skrývá, těší mě ta různorodost a originalita. Proto bych nemohla prodávat v obchodních centrech jen věci objednávané podle katalogů.

Blog najdete také na Marianne.cz zde.

BLOG Moniky White: Designový detox na Ibize

20.5.2017/ Blog / Monika White

Jak postupuje designérka Monika White při navrhování a zpracování projektů v zahraničí? A proč je důležité tvořit v souladu s géniem loci? Tentokrát se za prací vydala na Ibizu.

S mým stálým americkým klientem, pro kterého jsem již dělala několik projektů interiérového designu v Praze, se známe více jak pět let, takže poměrně dobře rozumím jeho životnímu stylu a vkusu. Když mě poprosil, zda bych mu pomohla designově změnit vily, které chce pronajímat na Ibize, bylo to pro mě příjemné překvapení. Půjde o změnu interiérů několika již vybavených vil v co nejkratší době – sezóna už začíná.

U všech nových lokalit, kde vedu buď projekt interiérového designu nebo celkovou rekonstrukci, se mi osvědčil následující postup, který využívám i na Ibize:

•    Vydefinovat si, do které cílové skupiny patří uživatelé daného objektu – jde o rodiny s dětmi nebo spíše mladé lidi? Co mají rádi, jaký je jejich životní styl?

•    Pochopit, jaký styl má místo samo o sobě, jak tam vypadají podobné nemovitosti, jako jsou ty, o jejichž interiér se budu starat.

•    Seznámit se s životním stylem místa – co je tam populární, co naopak „out“.

•    Když už jsem na místě, nemovitosti pečlivě projít, udělat dokumentaci.

•    Projít místní obchody a rozhodnout se, zda se vyplatí využít služeb lokálních dodavatelů nebo vyjde výhodněji některé věci dovézt z Česka.

Ibiza styl

Ibiza je krásný bílý ostrov s tyrkysově modrým mořem a super plážemi. Na rozdíl od ostatních podobných ostrovů navíc nabízí klubový život. Sjíždějí se sem nejslavnější DJové z celého světa. Turistická sezóna byla na ostrově donedávna definovaná otevírací dobou nejpopulárnějšího chrámu elektronické hudby – klubu Space. Od 12. května se tak na Ibizu vždy začíná sjíždět specifická skupina lidí, kteří se rádi baví a mají na to peníze. Minulý rok se Space uzavřel, protože jeho majitelovi je už 80 let, nicméně další slavné kluby pokračují v ostrovní tradici. Tančí se zde nepřetržitě, v jakoukoliv noční i denní dobu!

Tomuto životnímu stylu také odpovídá móda a celkový design ostrovních domů. Je zde ve vzduchu všudypřítomný latino groove daný polohou ostrova smíchaný s velkorysým a okázalým stylem. Je to logické, když na letišti přistává víc jak sto privátních letadel denně. O velkou koncentraci miliardářů i hvězd showbyznysu zde rozhodně není nouze. Tomu také odpovídají ceny – pronájem stolu v klubu může klidně vyjít i na 10 000 dolarů.

Kromě klubů zde můžete navštívit nespočet workshopů i pravidelných lekcí jógy, budhismus je zde součást ostrovního stylu. To se zákonitě odráží v módě, kterou bych nazvala jako „sexy hippie“. Nosí se tu různé hippie oblečky, ale rafinovaně zkombinované tak, aby spíše více odhalovaly, než zahalovaly opálené a vysportované těla. In jsou klobouky a bílá barva. Tomu také odpovídá nabídka obchodů, které jsou velmi pěkné, s příjemným personálem připraveným na bohatou klientelu.

Očista stylů – aneb designové neřesti

Když mě klienti osloví s přáním upravit interiér, první fáze probíhá ve stylu velkého čištění – od nánosů nábytku a bytových doplňků. Na Ibize tomu nebylo jinak – čekal zde na mě pořádný úklid! Nejde jen o to, co všechno je třeba odstranit, ale také čím stávající prostory doplnit, za co předměty nahradit. Proto jsem po počátečním „stylovém detoxu“ v jednotlivých vilách přistoupila k celkové harmonizaci interiérů a aktualizaci vybavení.

Odstrašující stylové prohřešky

•    Majitelé se snažili svoji hippie minulost ukázat prostřednictvím Buddhů v různých podobách. Zřejmě zde na ostrově byli Buddhové v určitém období populární, a tak se majitelé objektů řídili heslem: čím více, tím lépe. Tohle samozřejmě v designu neplatí – myslím, že je pěkné propojovat kultury, ale vždycky byste měli vědět, kde jste: Právě se nacházíte na Ibize a ne v ášramu v Indii. Proto jedním z kroků, které navrhuji, je výměna Buddhů za kvalitní fotky ostrova.
•    V další vile se musím vypořádat s opakem rustikálního stylu: zvláštní odnoží glamour kýče. Majitelé totiž plánují, že by zde mělo být velké akvárium s umělými svítícími medúzami. Nechápu, jak si někdo na tak krásném ostrově může chtít ve své vile zazdít okno a do výklenku dát umělé medúzy. V dalším pokoji nevěřícně zírám na světla nainstalovaná podél celého stropu, která v diskotékovém rytmu mění svoji barevnost zřejmě inspirovanou barvami duhy. Asi není třeba popisovat, jak toto osvětlení ladí s černým umělohmotným nábytkem a doplňky ve stylu Ludvíka XV. Ve svém reportu jsem proti všemu…

Splněný sen

Na zpáteční cestě letadlem do Prahy si uvědomuji, jaké mám štěstí – konečně si mohu dopřát pracovat se současnými designovými trendy v prostředí, kde dávají smysl! Mohu si bezstarostně umístit ratanový nábytek do exteriéru, neomezovat se jen na interiér, protože je zde většinou pěkné počasí. Je skvělé kombinovat bílou lněnou pohovku na loungové verandě s mými oblíbenými světly Ay illuminate z přírodních materiálů. Okolní prostředí k tomu jen vybízí. Květiny, které u nás máme v interiérech v květináčích, zde rostou přirozeně. Můj oblíbený styl je právě tady na svém přirozeném místě.

Čtěte také na Marianne.cz zde.

BLOG Moniky White: Dvě tváře Neapole

27.2.2017/ Blog / Monika White

Monika White má další tip, kam se vydat mimo hlavní turistickou sezónu: Neapol, rodné město pizzy, si vás podmaní svou neopakovatelnou atmosférou. Ať už jste milovníci památek, skvělého jídla nebo dolce far niente, pochopíte, proč se Neapol řadí k nejkrásnějším italským městům.

Neapol-000 BLOG Moniky White: Dvě tváře Neapole

V Neapoli velmi brzy zjistíte, že zde vedle sebe existují dva naprosto odlišné světy – staré město, které představuje Neapol autentickou, historickou, ale také drsnou a velmi intenzivní. Druhá Neapol je více komfortní, bohatší a hlavně je propojená s mořem. Proto doporučuji všem, kdo sem přijedou na delší dobu než tři dny, vyzkoušet dvě různá ubytování – každé v jiné části města. My byli z tohoto rozhodnutí nadšeni.

Neapol-Novy-rok-v-Marechiaro-169x300 BLOG Moniky White: Dvě tváře NeapoleAč jsme v Neapoli byli na konci roku, měli jsme přes den 16 stupňů, takže se dalo vyrazit jen ve svetříku a lehké kožené bundě. U některých venkovních posezení, kam svítilo přímé slunce, se dalo sedět i v krátkém rukávu. Našince určitě okouzlí všudypřítomné dozrávající citrusy na stromech, které dají zapomenout na mráz a sníh doma v Čechách.

Úzké uličky, řemeslné dílny a trocha adrenalinu

Staré město je všechno to, co si představujete pod pojmem autentická Itálie: úzké uličky, všude visí prádlo, na ulicích odpadky a mezi velkým množstvím lidí a věcí se proplétají motorky a skútry. Je fascinující, že plán města naprojektovaný kdysi Řeky jako síť přesných spojnic horizontálních a vertikálních ulic (podobně jako NYC), je doposud funkční. Neapol byla významným přístavem již od dob Etrusků a za posledních tři tisíce let se zde vystřídaly mnohé mocnosti. Kromě strategické pozice je lákalo také klima a krásné pobřeží. Na předměstí Neapole měli svá přímořská letoviska nejbohatší Římané a dnes to je Berlusconi nebo italský prezident.

Neplánujte si cestu do staré Neapole jako do Milána, boty a kabelky tu nenajdete. Naopak v úzkých uličkách najdete staré dílny a krámky s řemesly, které pomalu mizí ze všech větších měst. Narazili jsme na dílnu, kde si můžete nechat krásně svázat knihu, opodál bylo čalounění nábytku. Je zde také hodně švadlen, krejčí nebo dílen, kde se opravují místní motorky.

Katakomby, moderní umění a vykopávky z Pompejí

Ve staré čtvrti jsme byli ubytovaní ve skvělém hotelu Palazzo Caracciolo (http://palazzocaracciolo.com/en/), který je blízko nádraží. Jak už jsem poznamenala, atmosféru starého města je dobré zažít, ale je také být ostražitý a vědět, kam jít a kterým místům se vyhnout. My například po setmění nikdy nechodili směrem k nádraží. V opačném směru naopak byla čtvrť Sanitá, kde je spousta památek a navíc zde vznikají nové kulturní projekty – například muzeum moderního umění Madre (http://www.madrenapoli.it/en/).

Dalším zajímavým mezinárodním kulturním projektem, který mimochodem sídlí ve stejné ulici, kde se večer prodávají drogy, je Made in Cloister (http://www.kellerarchitettura.it/?portfolio=4583). Jde o starý renesanční klášter, který byl v 18. století předělaný na továrnu. Ta po ukončení výroby chátrala a tento projekt má za cíl budovu nejen renovovat, ale celý komplex přeměnit v místo, kde se budou setkávat a společně tvořit umělci s designéry a řemeslníky.
A fantastický počin ve starém městě je otevření starověkých katakomb (http://www.catacombedinapoli.it/en/places/catacombs-of-san-gaudioso-naples), které procházejí pod velkou částí města. Sympatické je, že katakomby spravuje asociace místních patriotů, kterou částečně sponzoruje Vatikán.

Pokud jako my máte rádi umění, kupte si v Neapoli Carta Arte, díky které máte celé tři dny slevy na památky a muzea včetně těch hlavních. Za 21 euro se určitě vyplatí. My si ještě užili muzeum archeologie (http://cir.campania.beniculturali.it/museoarcheologiconazionale), kde je snad nejvíce vykopávek z Pompejí. Jak v tomto muzeu, tak i v muzeu Capodimonte (http://www.museocapodimonte.beniculturali.it/) zaměřeném na výtvarné umění jsou vidět kousky ze sbírek kardinála Alessandra Farnese, které jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších na světě.
Ale spousta současného umění je všude po ulicích. Neapol inspiruje street artisty, kteří se sem sjíždějí i ze zahraničí. Ve městě jsou graffiti od slavného Banksyho nebo pařížského M.Chat.

Neapol-008-1030x579 BLOG Moniky White: Dvě tváře Neapole

Skvěle jíst a užívat si

Staré město je ideální pro testování středomořské kuchyně, pro kterou je typická jednoduchost a čerstvé suroviny. Každý asi ví, že pizza pochází z Neapole, ale podle mě je v Neapoli ještě lepší chleba – vždy je domácí a pokaždé trochu jiný. A káva – lepší jsem nikde jinde na světě nepila! Typické jsou rozmanité pasticerie, což je obdoba našich cukráren, které nabízejí chuťově i vzhledově naprosto neuvěřitelné delikatesy. Vše je plné krému a čokolády a fantasticky ozdobeno. Neapol prostě není o minimalismu v žádném směru.
Po Neapoli nejezdí jedno auto, které by nebylo odřené, promáčknuté, bez ohledu na společenský status majitele vozu. Všudypřítomní svatí za okénky nad tím dávno ztratili kontrolu…

Druhá tvář Neapole  – slunce, moře a luxusní obchody

Castel Nuovo je pomyslným dělícím bodem mezi starou autentickou Neapolí, která nemá přístup k moři, a novou, dražší, Neapolí, která je čistší, klidnější, otevřená k moři a naleznete zde luxusní obchody, hotely a restaurace. Když se díváte na pobřeží od Castel Nuovo na slavný záliv a Vesuv, jako by se vám otevřela další perspektiva – tuto atmosféru již oceňovali angličtí romantici, kteří sem jezdili v rámci Grande tour.

My jsme se ubytovali ve čtvrti Posilipo, která už je lehce okrajovou. Posilipo byla založená původně Řeky a v překladu název znamená „místo, kde končí bolest“. Když jsme se dívali na úžasnou promenádu u moře s krásnými vilami z balkónu našeho pronajatého bytu, bylo nám jasné, co ten název znamená. Na Nový rok jsme si udělali vycházku do blízké rybářské vesnice Marechiaro, kde jsme měli výtečné ústřice s vínem.

Nakupuje zde i Woody Allen

Co se týče nákupů, řekla bych, že Neapol je fantastickým místem pro muže – zde si mohou pořídit elegantní boty, košile a obleky, často z místní produkce.

Móda pro ženy se nedá srovnat s Milánem – je více prvoplánová. Každopádně se zde vyplatí koupit si koženou kabelku, jejichž výroba zde má dlouhou tradici. Já si koupila žlutou (pod vlivem středomořských barev…) ručně šitou kabelku místní značky Tramontano, kterou má v oblibě i Woody Allen. Cena byla rozhodně příznivější, než u kousku stejné kvality zakoupeného v Praze.

Gurmánské zážitky

Kromě mořských plodů v místní kuchyni objevíte  další lokální speciality, hodně jsou zde populární kombinace sladkých a slaných chutí.  V rybářské vesnici Marechiaro jsme si v Trattorii da Cicciotto (http://www.trattoriadacicciotto.it/) kromě skvělých ryb vychutnali i výhled na moře a celkovou úžasnou atmosféru. Perfektní kávu, snídani i odpolední drink jsme ocenili ve staré kavárně Caffe Marinella na Riviera di Chiaia.
Typickou atmosféru malé neapolské restaurace se skvělým jídlem si například užijete v Osteria da Carmela (http://www.osteriadacarmela.it/).

A samozřejmě musíte ochutnat místní víno – nacházíte se v oblasti Kampánie, kterou už Římané nejen díky vulkanické půdě Vesuvu považovali za nejšťastnější k pěstování vína. Pro znalce se zde organizují prohlídky vinařství spojené s ochutnávkami. Prostě ráj!

Napsala Monika White

BLOG Moniky White: 48 hodin v Athénách

16.1.2017/ Blog / Monika White

Většina Čechů létá v létě do Řecka ráda a často. Nicméně nikomu z nás se v letních měsících nechce do Athén, kde bývají minimálně čtyřicetistupňová tepla. Proč nevyužít pravidelné linky z Prahy a podívat se do Athén, když je u nás už zima, ale na jihu příjemné klima? S manželem jsme zde byli koncem října a měli jsme skvělých 24 °C. Dokážu si představit, že stejně příjemně zde bude i v dubnu nebo začátkem května.

Atheny-akropole-vecer-1030x579 BLOG Moniky White: 48 hodin v Athénách

Všichni významní zde nějakou dobu pobývali

Athény odjakživa přitahovaly všechny významné osobnosti, které tam vždy nějakou dobu byly. A tak je tato kolébka kultury plná památek a skvělých muzeí. Všudypřítomná historie vytváří nezapomenutelný genius loci. Málokdo však ví, že prvním řeckým králem se stal původně bavorský princ Otto. To on dal základy dnešní architektuře moderních Athén.

Důležité: hotel s výhledem na Akropoli

Pokud jste v Athénách, tak si dovolte to potěšení a ubytujte se v hotelu se střešní terasou, odkud budete mít výhled na Akropoli. Každý večer totiž můžete sledovat postupné rozsvěcování všech chrámů. První světýlko se objeví v Pantheonu a postupně pak přibývají všechny chrámy, až svítí celá Akropole. Tato fantastická show je z dílny stejného architekta, který rozsvítil Eiffelovku. Námi vybraný Electra Metropolis Hotel měl střešní terasu fantastickou. Pokud nechcete utrácet za ubytování v centru, tak si alespoň před rozsvěcováním chrámů zajděte do některého z těchto hotelů na večerní aperitiv a máte o výhled na světelné divadlo postaráno.

Na Akropoli pouze ráno

Je dobré si na prohlídku Akropole nechat jeden den, protože i v jejím okolí je k vidění řada fantastických památek, které jsou navíc méně turistické. Původní stavby můžete obdivovat díky tomu, že moderní zástavba byla v okolí včas zastavená. Určitě svoji prohlídku začněte brzy ráno, abyste se vyhnuli davům turistů. Každopádně si zkontrolujte otevírací hodiny všech památek, které hodláte navštívit. Každý monument se otevírá jinak, tak ať nejste nepříjemně překvapení. Naštěstí Řekové vyslyšeli protesty turistů a otevírací dobu prodloužili z původních pár hodin alespoň tak, jak je jinde v Evropě obvyklé.

Muzea s úžasnými kavárnami všude kam se podíváš

Velkým požitkem pro mě byla návštěva soukromého muzea Benaki (http://www.benaki.gr/index.asp?lang=en), které ve 30. letech založil bohatý Řek ze svých sbírek. Toto malé kompaktní muzeum najdete ve vládní čtvrti. Navíc má výbornou a ne příliš drahou restauraci na střeše. Naprosto fascinující jsou kolekce Muzea kykladského umění (https://www.cycladic.gr/en). Tato prehistorická kultura z počátku doby bronzové pocházející z ostrova Kyklády evidentně inspirovala takové umělce, jako byl Modigliani nebo Picasso. Opět musím zmínit úžasnou muzejní kavárnu!

Co mě naopak zklamalo, bylo nové muzeum Akropole, otevřené od roku 2012. Záměrem bylo vytvořit velkolepý architektonický projekt, ale budova mně spíše připomínala německou letištní halu, kde navíc byli nepříjemní zaměstnanci.

Po této nevydařené návštěvě bylo pro nás doslova balzámem pro duši strávit 6 hodin ve starém archeologickém muzeu, kde opět byla skvělá kavárna. Prostory kavárny vytvořené v muzejním patiu zdobí sochy, které byly vytažené z vraku lodi, a tudíž jejich povrch zoxidoval, čímž se vytvořil naprosto fascinující současný vzhled. Z expozice bych hlavně zmínila kolekci šperků, které na mě působily tolik současně – kdyby to bylo možné, hned bych si je zakoupila. Další zajímavost – forma srdíčka, které dnes umí nakreslit kdokoliv – se vyvinula z motýlích křídel! Tento vývoj můžeme sledovat už na hlavicích slavných jónských sloupů.

Kosmetiku jedině v lékárnách, zajímavé módní značky v buticích i v hotelech

Řecká přírodní kosmetika je u nás poměrně známá i díky značce Korres. Co je dobré vědět, že Řekové prodávají v lékárnách spoustu přírodních značek, které jsou na bázi buď olivového nebo arganového oleje a jiných. Pokud si chcete přírodní kosmetiku pořídit, jděte do lékárny. Lékárníci jsou vždy velmi ochotní, skvěle poradí a ještě vám dají spoustu vzorečků.

V hotelu King George (http://www.kinggeorgeathens.com/) jsem narazila na zajímavou řeckou značku oblečení, které se velmi podobalo Hermes. Dodnes mě mrzí, že jsem si nic nepořídila, ani si nepamatuji název, ale pokud se do Athén vrátím, vím, kam znovu jít. Z dalších módních zastávek to je určitě Efkrasi boutique – měli tam velmi krásné plavky.

Rehabilitovaná industriální čtvrť Gazi

Také do Athén dorazila móda rehabilitování starých továrních čtvrtí. Milovníci industriálního stylu se tak můžou ve čtvrti Gazi kochat komplexem Technopolis, který vzniknul transformací bývalé plynárny, kde je spousta zajímavých kaváren, galerií, jsou zde často koncerty. Opravené červené komíny této čtvrti patří k nočním dominantám Athén.

Skvělé jídlo a ty boty..

V ulicích jsem také zaznamenala velké množství obchodů s botami, kterým jednoduše nelze odolat.

V Řecku je vždy příjemné se najíst v místních tavernách, ale když už znáte jídelníček typických řeckých delikates nazpaměť, určitě vás potěší něco jiného: Restaurace Moma (http://momarestaurant.gr/el/) propojuje řeckou kuchyni s moderním přístupem k jídlu, které je skvělé, mnohdy servírované v nečekaných kombinacích. Navíc pokud chcete pít něco jiného než řeckou Retsinu, zde je skvělá příležitost poznat moderní řecká vína.

Cape Sounion a athénská riviéra

Pokud máte víc času, bylo by chybou se z Athén nepodívat k moři, které je vzdálené cca 70 kilometrů od řecké metropole. Cape Sounion je vyhlášeným letoviskem athénské riviéry. Proto je snad lepší se zde ubytovat mimo sezónu, jako jsme to udělali my. Úžasný výhled na moře a celkový nezapomenutelný genius loci již oceňoval lord Byron, který zde pobýval a stejně jako my obdivoval fantastický chrám Poseidona. My se kvůli chrámu a krásné přírodě přesunuli sice do méně luxusního hotelu, ale který byl přímo na pláži – jen abychom byli co nejblíž. Snad i proto byl Poseidón, starořecký bůh moře a vodních živlů, k nám přívětivý, a mohli jsme si ještě na konci října moře náležitě užít.

Napsala Monika White

Jak jsem začala zahradničit

7.10.2016/ Blog / Monika White

Odjakživa se považuji za městského člověka. Nikdy jsem netoužila po životě na venkově, ani mě neokouzlilo víkendové ježdění na chatu. Miluji kavárny, dobré restaurace, parky a společenský život ve městě. Ideální pobyt v přírodě je pro mě terasa kavárny nebo pěkný balkón.

Blog-Priklad-kompozice-trvalek-s-travinami Jak jsem začala zahradničit

Nicméně se již delší dobu hrdě považuji za perenářku – milovnici trvalek. K tomuto zásadnímu přelomu došlo díky koupi našeho nového domu. Bylo třeba provést rekonstrukci nejen domu, ale i menší zahrady. Naše původní představa byla, že najmeme zahradní architekty a ti nám novou zahradu vytvoří. I když jsme oslovili známé odborníky, kteří navrhli zajisté skvělý koncept, nebylo to ono – nebyl to totiž náš koncept.

S manželem jsme kreativní a tak nám došlo, že i když jsme do té doby o zahradách nic nevěděli, rádi bychom si tu svou „poskládali“ dle našeho vkusu, našich oblíbených barev. Manžel je architekt, já se specializuji na design interiérů a co je taková zahrada? Je to jakési prodloužení interiéru. Dle mého názoru exteriéry lze částečně pojmout podle zásad, které uplatňuji v interiérech.

Expo Milano a trvalkový guru Piet Oudolf

Největší inspirací pro naše nové, vlastní, pojetí zahrady byla návštěva loňského Expa, které bylo zaměřené na udržitelný rozvoj. Takže součástí většiny pavilonů byly zahrady složené z bylinek, trvalek a travin. Od té doby jsem si tohoto typu zahrad začala více všímat a absolutně se nadchla pro trvalkové zahrady.

Naším trvalkovým guru se jednoznačně stal Piet Oudolf, jehož zahrady vypadají velmi přirozeně, často evokují louku. Oudolf rád používá kombinaci trvalek, travin a keřů. Hlavně trávy vnáší do zahrad prvek divokosti a nespoutanosti. Tvrdí, že zahrada není dekorací, ale procesem a měla by být půvabná nejen v létě, ale po celý rok. Snad nejznámějším Oudolfovým „dílem“ je park High Line v New Yorku, který se stal jedním z must-see ve městě.

Zahrada jako živý organismus

Vzpomínka na Expo nás tedy odvedla od nápadu vysázet jen hortenzie, buxusy a levandule. Samozřejmě když se rozhodnete začít s něčím novým, nevyhnete se počátečním nezdarům – například nám uhynuly kytky, o kterých jsme byli přesvědčení, že se na naši zahradu rozhodně hodí. Také nám mezi našimi trvalkami modrých barev párkrát vyrašily červené pozůstatky květeny předchozích majitelů. Nicméně tohle je jen malá daň za radost z kreativního procesu vytváření zahrady podle našeho vkusu.

Touha po přirozenosti

I když jsme určitě jen na začátku, při nedávné návštěvě Paříže jsem se závistí pozorovala trvalkové záhony u Louvru, kde všechny rostliny byly dvakrát tak větší než ty naše a bujaře kvetly, přestože nám již před měsícem odkvetly. Nicméně za zajímavými záhony kombinujícími trávu a trvalky nemusíte jezdit do zahraničí, objevují se i například na veřejných prostranstvích některých pražských čtvrtí. U nás obdivuji třeba krásné záhony pod Petřínem.

Nejen my s manželem jsme podlehli kouzlu trvalek, neboli odborně perenů. Jak na svých cestách do Francie, tak i v Čechách stále častěji vidím přirozeně vypadající zahrady a záhony. Někde jde zjevně o dílo nadšeného občana, který se nebojí investovat svůj čas a práci do zkrášlení veřejné plochy poblíž svého obydlí. Je to totiž radost! Na naší zahradě díky přirozeně seskupeným trvalkám teď pozorujeme neskutečné množství včel a motýlů, kteří si místní květenu oblíbily.

Praktické rady

Kdo chce začít s trvalkovými zahradami plnými travin, zjistí, že už existují i zahradnictví, která se tímto směrem zaměřují. Fantastické je zahradnictví Flos v Řeži u Prahy. Je obrovské, na břehu Vltavy, a už jen samotná návštěva je opravdový zážitek.

Zajímavé nákupy lze pořídit také v menším, řekla bych více niche zaměřeném, zahradnictví Safro v Praze – Stodůlkách. Některé rostliny máme i z Hornbachu, ale ne vždy jsou v perfektní kvalitě.

Napsala Monika White

Bordeaux – město, kde by většina Francouzů chtěla žít

30.8.2016/ Blog / Monika White

Majitelé francouzské značky Côté Table každoročně zvou svoje VIP klienty do svého sídla v Bordeaux, aby jim představili novou kolekci ještě dříve, než půjde oficiálně na podzimní přehlídku Maison & Objet. Letos jsem si na služební cestu vyhradila více dnů, abych kromě pracovních povinností mohla strávit pár dnů navíc v tomto místě, které Francouzi považují za jedno z nejpříjemnějších měst k životu.

Bordeaux_butiky-rue-notre-dame Bordeaux – město, kde by většina Francouzů chtěla žít

Proměny Bordeaux

Pokud jste zavítali do Bordeaux třeba před patnácti lety, nevěřili byste, že toto město jednou bude na seznamu Francouzů nejvyhledávanějším místem k životu. Doprava byla otřesná, všude dopravní zácpy, smog a stres. S příchodem odvážného starosty Alaina Juppého se věci začaly radikálně měnit: Systém dopravy v centru města se totálně změnil díky zavedení tramvají, nových parkovacích zón a cyklostezek, takže zácpy tu dnes téměř neexistují. Celé město se otočilo k řece, která jím protéká a v minulosti zajistila jeho bohatství – Bordeaux bylo významným přístavním městem. Nicméně v posledním století se na to pozapomnělo a tak bylo nábřeží špinavé a nevyužívané. Díky urbanistické vizi radnice se nábřeží oživilo zahradami, kde se piknikuje, sportuje, jsou tu trhy a koncerty a tím pádem zde obyvatelé města rádi relaxují. Zkrátka vidíte, že ve městě to skutečně žije.

Tou nejúžasnější dominantou města je fontána, která má tvar obří vodní plochy vysoké pouhé dva centimetry. Jde o jakési vodní zrcadlo, které vytváří v každém ročním období zajímavé efekty – např. vypouští páru, zrcadlí historickou budovu burzovního paláce nebo je skvělým brouzdalištěm pro místní děti i dospělé.

La Cité du Vin

Během naší návštěvy jsme měli možnost shlédnout právě otevřenou La Cité du Vine, která aspiruje na to být nejen mezinárodním muzeem vína, ale je zejména jakýmsi interaktivním místem, které své návštěvníky seznamuje s historií a kulturou produkce vína a upevňuje tak pozici Bordeaux jako světového hlavního města vína. Odvážná futuristická budova v podobě obřího dekantéru architektů Anouk Legendre a Nicolase Desmazièrese nabízí speciální programy zaměřené na poznávání vína, možnost zakoupení vybraných vín ve speciálním obchodě, posezení v několika restauracích s úžasným výhledem nebo procházek v přilehlých zahradách, které vedou až k nábřeží. Muzeum je spojené s centrem města lodí, která je součástí MHD.

CAPC Muzeum současného umění

Díky svému přímému spojení s mořem je Bordeaux město s bohatou historií. V 18. a 19. století se zde vybudovala velká přístavní skladiště pro exotické zboží dovážené z francouzských kolonií. Zde se skladovala káva, kakao, koření, bavlna a jiné, aby je pak obchodníci rozváželi dál do severní Evropy. Budovy těchto skladišť se již v 70. letech minulého století staly centrem kulturních akcí a dnes jsou muzeem současného umění, kde má svoje významné místo i architektura. Samotná přeměna doků v prostory muzea byla realizovaná známou francouzskou designérkou Andrée Putman, která pojala fantastickým způsobem interiéry. Putman říká, že se inspiruje Charlesem Baudelairem, který definoval modernost jako nikdy nehynoucí minulost, jež se na sebe raději dívá jiným způsobem. To je něco, co je pro mě osobně velmi inspirativní. V rámci návštěvy neopomeňte návštěvu střešní zahrady.

Skvělá gastronomie a Notre Dame v Bordeaux

Kousek od nábřeží v sousedství nádherných veřejných zahrad (Jardin Public), které by neměl vynechat žádný milovník trvalkových záhonů, najdete čtvrť Chartrons, jejíž hlavní tepnou je ulice Notre Dame. Tato Notre Dame je ovšem zcela světská – jde o hip čtvrť plnou zajímavých butiků s módou a designem a autentických restaurací. Je jasné, že jste v místě s jednou z nejlepších tradic v gastronomii na světě, tak si to užijte. Víno je místní, ryby a mořské plody z nedalekého Atlantiku a kulinářská tradice sahá až k Římanům. My s manželem velmi rádi chodíme do typické brasserie Chez Dupont, kde kromě skvělého jídla obdivujeme autentický interiér a skvělou atmosféru. Zážitkem je také návštěva jedné mnoha místních tržnic, kde jsou často otevřená populární bistra. Nejraději máme tržnici Marché des Chartrons, kde je několik brasserií s terasami. V Chartrons se budete cítit jako v pařížském Marais před 20 lety, kdy bývalo více autentická.

Fête le Vin

Pokud jste milovníci vína, může vás nadchnout červnový Svátek vína, což je týden ochutnávek přímo v centru města, kde se hlavní bulvár promění ve velké tržiště plné vinařských stánků. Umožní vám tak degustovat všech 57 apelací vín z oblasti Bordeaux a ochutnávky doprovázet takovými regionálními lahůdkami jako je foie gras, ústřice z Arcachonu nebo místní sýry. V rámci festivalu se uskutečňují i prohlídky slavných Chateaux v Medocu a St. Emilionu, tedy ve vinařstvích, kam se laik vůbec běžně nedostane. Všude hraje hudba do noci, potkáte zde spoustu lidí. Na druhou stranu je jasné, že ubytování je v tuto dobu dražší a hlavně téměř vyprodané. Takže těm, kdo upřednostňují decentnější prohlídku města, naopak toto období nedoporučuji.

Za vším hledej starostu

Francouzští starostové jsou voleni na 6 let a Alain Juppé v Bordeaux působí v rámci již třetího volebního období. Bordeaux je samozřejmě historické město založené Římany, má svoji tradici. Nicméně mělo i svá stinná období a to, že bylo v roce 2015 zvoleno nejlepší evropskou destinací, je zásluhou výrazné postavy starosty, který má vizi a nebojí se realizovat revoluční projekty i navzdory tomu, že nebude vždy u všech populární. Každopádně výsledek je fascinující – myslím, že nejen většina Francouzů by zde chtěla žít…

Napsala Monika White

Vlakem královskými městy Maroka

22.7.2016/ Blog / Monika White

V květnu jsme se s manželem vydali do Maroka, které má úžasnou tradici rukodělné výroby – ať už ve zpracování textilu, mozaiky, kovu, keramiky nebo parfémů. Hlavní královská města jsme projeli vlakem a všem tento způsob cestování doporučuji. Navíc je Maroko příjemné i pro ženy, které cestují bez muže, ale samozřejmě je třeba vždy respektovat jinou kulturu.

Maroko-Moderni-hotel-v-Rabatu-1030x764 Vlakem královskými městy Maroka

Rabat – atraktivní brána pro evropského turistu
Pokud chcete cestovat Marokem, ale preferujete postupné seznamování se zcela odlišnou kulturou, doporučuji začít v Rabatu, který je čisté, příjemné, upravené a zrekonstruované město. Moc se mi líbily zrenovované fasády domů – většinou šlo o mou oblíbenou kombinaci bílých zdí a šedivých soklů. S manželem jsme se ubytovali ve starém městě v kouzelném hotýlku vybudovaném ve starém riádu, což je typický marocký starý palác s vnitřní zahradou. Náš pokoj byl umístěný na střeše, takže jsme měli celou terasu pro sebe. Bylo skutečně kouzelné pozorovat zapadající slunce z vkusně zařízeného pokoje a nechat se rušit jen bílými povlávajícími závěsy. Hotel Riad Senso patří neziskové organizaci vedené ženou, která je napůl Italka a napůl Maročanka, takže i svým pobytem přispějete na dobrou věc.

Kromě příjemného ubytování jsme byli nadšení z možností nákupů v malých obchůdcích, třeba s organickou kosmetikou z růžových olejů nebo s bytovými doplňky. Já si přivezla nádherné přehozy přes postel. Můžete zde navštívit obrovské tržiště připomínající svojí atmosférou středověké trhy, kde seženete produkty z celého Maroka. V Rabatu lze také velmi dobře jíst – na své si přijdou milovníci ryb a mořských plodů v kombinaci s dobrým marockým vínem, které je připomínkou francouzského dědictví.

Asi nejvíc mě překvapilo místní nádraží, které je moderní, plné kytek a se super kavárnou. A hlavně – vlaky jezdí včas! Cestovat vlakem Marokem je snadné: lístky si rezervujete bez problémů za příznivé ceny a všechny vlakové soupravy jsou příjemně čisté.

Autentický Meknés
Už když jsme vlakem vjížděli do Meknésu, bylo nám jasné, že toto město je oproti Rabatu drsnější, méně turistické a tím pádem muslimsky ortodoxnější. Každé královské město má svoji barvu, která reprezentuje převládající řemeslo. Meknés je modrý – podle keramiky. Také jsme si zde koupili nádherný kus keramické vykládané desky přímo od výrobce. Na velkém centrálním náměstí se večer ocitnete na středověkém tržišti plném kouzelníků či různých kejklířů s nejroztodivnějšími zvířaty včetně orlů a zmijí. I když jsme zde byli na začátku května, v Meknésu už bylo třicet stupňů – na rozdíl od Rabatu, kde bylo o deset stupňů méně. Proto jsme k cestě do Volubilis využili auta s řidičem.

Volubilis je jednou z nejzachovalejších bývalých římských metropolí na světě rozprostírající se asi hodinu cesty od Meknésu. Byl to fascinující pohled na domy vystavěné ze stejných kamenů s římskými nápisy obklopené krajinou, která se pravděpodobně od dob římského impéria moc nezměnila. Římské mozaiky, lázně, do toho cypřiše, oleandry, rozmarýn a divoká levandule. A tohle všechno jsme si procházeli skoro sami. Kromě nás zde bylo pouze pět turistů.

ČTĚTE TAKÉ: Padesát odstínů béžové a šedé Portugalska

Fez – nejvíce fascinující město na světě
Cesta z Rabatu do Meknésu trvala tři hodiny, tak i cestování z Meknésu do Fezu zabralo opět jen tři hodiny. Ve Fezu máte nepřeberné možnosti bydlení – každý se zde může rozhodnout dle stavu své kapsy. Ceny jsou pro Evropany rozumné, takže se můžete nechat rozmazlovat v hotelu palácového typu, což byl i náš případ. Schválně jsme si vybrali hotel s bazénem, protože při čtyřicetistupňových vedrech je nejlepší si zaplavat v bazénu. Proto je také dobré vycházet ven jen brzy zrána nebo pozdě večer. Druhým kritériem při výběru hotelu by mělo být ubytování s přístupem k čerstvému vzduchu – tedy pokoje na střeše nebo v riádu s přístupem do vnitřních zahrad s tekoucí vodou a stromy, které my, středoevropané, známe jen z květináčů. My byli velmi spokojení v hotelu Palais Faraj.

Díky svému neopakovatelnému kouzlu se z Fezu teď stává nová Marákeš, hodně cizinců se sem stěhuje, kupuje si staré paláce a opravuje je. Pokud máte rádi dekadentní krásu, budete z místních paláců nadšení. Jen si lístky kupujte uvnitř – různí pouliční prodavači je totiž nabízejí za neskutečně tržní cenu.

Nejznámější atrakcí Fezu jsou vyhlášené ruční barvírny kůží. Protože se k barvení používá holubí trus, dostanete na začátku prohlídky svazeček máty, kterou si můžete přikládat k nosu, abyste všudypřítomný odér vydrželi. Řemeslo se předává v rámci rodin z otce na syna a je pečlivě střeženo. Lze si zde zakoupit spoustu krásných výrobků, já si alespoň pořídila pásek.

El Jadida – zašlá portugalská sláva
K návštěvě tohoto města mě inspiroval časopis Côté Sud, ve kterém jsem zahlédla designově neuvěřitelně krásný hotel L’Iglesia. Je to typická „destinace“, abych pravdu řekla, kromě úžasného hotelu, portugalské pevnosti, která důstojně připomíná původní kolonizátory, a skvělého jídla, nás město moc nezaujalo. Místní lidé se nám zdáli až nepřátelští, nádraží bylo v hrozném stavu a celkově z města dýchala atmosféra zašlé slávy. Možná to bylo způsobené i tím, že zde v 50. letech Francouzi vybudovali letoviska v megalomanském stylu a ta teď zejí prázdnotou a tím pádem přispívají k depresivní atmosféře.

INFO
Kdy jet do Maroka a na co si dávat pozor? Ideální je jet do Maroka v dubnu nebo květnu, kdy už není zima, ale ještě nejsou velká vedra. Následně můžete zvolit podzimní měsíce. Pokud budete cestovat jako my, vlakem královskými městy, nemusíte se obávat striktní muslimské kultury. Naopak tento typ cestování doporučuji ženám kamarádkám: budete se cítit velmi dobře. Jen je třeba mít vždy zahalené ruce a nohy – ideální kombinace jsou lněné kalhoty a triko s delším rukávem nebo sukně do půli lýtek a lehká košile.

Nechejte se rozmazlit rakouským vínem a architekturou

15.5.2016/ Blog / Monika White

Šedivé deštivé dny, pracujete 12 hodin denně, dochází vám energie, ale nemůžete si dovolit odletět alespoň na týden za sluníčkem. V těchto chvílích manžel zavelí:“Jedeme na víkend do Rakouska, do Loisium hotelu Stevena Holla.“ A já vím, že už bylo načase se nechat trochu rozmazlit, odpočinout si kousek od našich hranic. Tentokrát vyrážíme už poosmé.

Myslím, že to všechny pracující ženy znají – máme rády svoji práci, svoje rodiny, ale někdy jen posezení s kamarádkou v kavárně na odreagování nestačí. Proto doporučuji vyrazit na víkend k rakouským sousedům – nejen s partnerem, ale i s kamarádkou si užijete kosmopolitní prostředí s milým servisem. Nazpět se vrátíte jako znovuzrozená.

 

Rakouská tradice vinic

Rakouské veltlínské zelené nebo ryzlinky jsou světově proslavené a také v Čechách je známe poměrně dobře. Logické by tedy bylo si představovat, že vinice v blízkém Rakousku budou mít podobný charakter jako ty moravské. Jedním z vinařských regionů je údolí Kamptal, kde se nachází oblast Langenlois, vše samozřejmě poblíž Dunaje. Do roku 2001 tato oblast byla známá svými historickými vinnými sklepy a podzemními kamennými chodbami starými 900 let, ale byla vlastně podobná mnoha jiným vinařským oblastem s kvalitním vínem, barokními domky a milými lidmi. Pak ale došlo k převratné změně:

 

Z New Yorku na rakouské vinice

V roce 2001 byl osloven slavný newyorský architekt, Steven Holl, známý svým fenomenálním přístupem k propojení architektury s okolní přírodou, aby vystavěl hotel, který by vzdal hold vinařské oblasti a její historii. A superhvězda architektury, mimo jiné držitel ocenění Alvara Alta, oblast Langenlois proměnila ve vyhledávaný odpočinkový resort.

Boutique hotel Loisium se stal jakousi metaforou vína, propojením historického s moderním. Je ojedinělým designovým počinem, který přitahuje své specifické návštěvníky. Zelené, žluté a červené tóny interiérů jsou inspirovány měnícími se barvami vína, stejně tak nábytek a další vybavení hotelu odkazují na kulturu vinných sklepů. Vše, včetně světel a nábytku, je podle původních Hollových návrhů.

Stavba se dá rozdělit do tří úrovní – podzemní, již dříve existující část, historických vinných sklípků, které jsou přístupné veřejnosti. V druhé, zemní části, je zabudovaná recepce a vinařské centrum (interaktivní centrum s vinotékou) a ve třetí části je samotný hotel a spa resort. Geometrie hotelu a spa resortu je inspirovaná řadami vinic, byly použity materiály v barvách země. To vše vytváří zajímavou interakci s okolní krajinou.

 

Vinné terapie a bazén s výhledem do krajiny

Až se dostatečně pokocháte zajímavým designem, můžete okusit spoustu relaxačních vinných terapií, které nabízí tisícimetrový spa resort, kde kromě fitness centra a vyhřívaného venkovního bazénu si můžete užít speciální relaxační terapie využívající víno ve všech jeho podobách. Je libo horkou koupel ve speciálním vinném výtažku se zábalem z vinných kvasnic nebo masáž olejem z vinných semínek? Údajně je víno ve všech svých podobách velmi dobrým antioxidantem. Já osobně jsem ještě žádnou terapii neabsolvovala, protože se pro velký zájem musíte vždy objednat předem. Nicméně dvacetimetrový vyhřívaný bazén si užívám vždy. Je úžasné plavat v teplé vodě s výhledem do vinic a cítit se skvěle za jakéhokoliv počasí.

 

Systém sedmi klíčů

Na recepci dostáváme mapu a sedm klíčů. Tento systém naprosté důvěry a určité neformální domáckosti mě absolutně nadchnul! Sedm klíčů je totiž od sedmi sklípků, ke kterým se dostáváme v rámci okruhu vyznačeného v mapě. Po cestě vinicemi máme krásné výhledy do krajiny, míjíme zajímavé skulptury, můžeme se posadit. V každém sklípku na nás čeká lednice s víny, která samozřejmě můžeme konzumovat podle našeho uvážení.

 

Dostupnost a koho pobyt v Loisiu nadchne

Z Prahy se do Loisia dostanete autem za tři hodiny. Tím, že je hotel s vinicemi kousek od Vídně, můžete celý pobyt završit návštěvou rakouské metropole. Region je také vyhledávaným cyklistickým rájem. Kromě malebné přírody můžete obdivovat četné slavné kláštery nebo i hrad Durnstein, kde byl vězněný Richard Lví Srdce.

Samotný hotel pak přitahuje specifickou skupinu návštěvníků, kteří sem jezdí za vynikajícím vínem a nevšední architekturou. Vždy se nám poštěstí v hotelu seznámit s někým zajímavým, kdo je velmi kosmopolitní nebo kreativní.

Navíc vinné centrum je poměrně důmyslně vybudovaný projekt – už samotný vstup přes vinice je stylový. V centru návštěvníkům ukážou celý proces výroby vína, ochutnávky vín z oblasti se sýry a klobáskami jsou samozřejmostí, stejně tak jako velký obchod, kde si vína můžete zakoupit.

Pokud tedy milujete kvalitní vína a zajímavou architekturu, rádi pěstujete turistiku či cykloturistiku nebo si jen chcete odpočnout, Loisium se stane vaší oblíbenou destinací.

Zanzibar – Afrika s vůní Orientu

9.2.2016/ Blog / Monika White

Pokud vyrazíte na dovolenou na tropický ostrov, často záhy zjistíte, že kromě koupání v moři a procházek po pláži nemáte další možnosti vyžití. V tomhle může být dovolená na Zanzibaru odlišná. Na Zanzibaru se během jeho historie potkalo mnoho světových velmocí – v 8. století ho objevili Arabové, kteří s místními obyvateli čile obchodovali, přinesli sem islám a také ho nazvali Zandž barr,Ostrov černochů. Ostrov tak byl součástí Omanské říše, dál ho kolonizovali Portugalci i Angličané, až se stal nakonec lidovou republikou, která je součástí Tanzánie. Celou historii Zanzibaru můžete sledovat v architektuře jeho hlavního města Stone Town, chráněného organizací UNESCO. Vždycky zde existovala silná indická komunita, a tak se v místní architektuře i kultuře zábavně mixuje africká tradice s britsko-portugalským koloniálním stylem a se špetkou arabského či indického orientu. Stone Town navíc, jako většina přístavních měst, má svůj osobitý šarm. Jen nečekejte evropsky nablýskané památky – Stone Town lehce chátrá, ale i dekadentní architektura s elektrickým vedením může mít svoje kouzlo pro všechny, kdo mají rádi autentické destinace. Ve městě najdete zajímavé obchody s originální africkou módou a doplňky, mě nejvíc okouzlily přehozy přes postel. Kromě tradičního koření určitě potěší kvalitní biokosmetika.

Zanzibar-IMG_4398 Zanzibar – Afrika s vůní Orientu

Koření, gastronomie a přátelští domorodci

Absolutní must je návštěva místních „spice gardens“, kde na vlastní oči vidíte, jak vypadá hřebíček, pepř nebo místní ylang-ylang, který se používá pro výrobu vůně Chanel č. 5. Ostrov také oplývá různými druhy čerstvého exotického ovoce, můžete ochutnat spoustu čerstvých ryb a dobré víno z JARu.
Velmi mě nadchlo přátelské obyvatelstvo, které bych nazvala umírněnými muslimy. Cítila jsem se zde dobře. Nemusela jsem se stále kontrolovat, jako například v Maroku, kde může nastat problém, když odhalíte ruce. Ale určitě je dobré respektovat místní zvyky – rozhodně bych se v tradičních vesnicích nepromenádovala v bikinách.

Zanzibar-IMG_4237 Zanzibar – Afrika s vůní Orientu

Můj cíl cesty a pracovité ženy
Měla jsem štěstí, že jsem mohla Zanzibar navštívit pracovně – podílím se totiž na projektu výstavby hotelového resortu, který se snaží fungovat v rámci ekologických standardů a fair trade. Proto se v resortu budou zaměstnávat výhradně místní obyvatelé, což není úplně zvykem. Často zde mezinárodní firmy dají přednost zaměstnancům z Tanzanie nebo Evropy. Investor také chce v rámci hotelu co nejvíce používat místní výrobky. Proto cílem mé cesty bylo najít místní výrobce zajímavých doplňků, jako jsou koše, rohože, přehozy přes postel nebo i třeba biokosmetiky. Co mě při mých výpravách zaujalo, že všude pracují ženy – ať už pletou koše, nosí vodu na hlavách, pracují ve stavebnictví nebo se starají o děti. Muže většinou uvidíte pod palmami, jak pozorují okolní svět, u toho kouří nebo hrají hry. Je to jiný svět, turismus zde ještě stále není moc rozvinutý, hoteliérství zde zažívá boom teprve pár posledních let.
Na ostrově jsem také potkala několik Evropanů, kteří opustili své lukrativní kariéry a rozvíjí byznys na místě, které je okouzlilo. Například bývalá investiční bankéřka na ostrově vyrábí biokosmetiku z místních řas.

Samozřejmě nesmím zapomenout na moře samotné – tolik odstínů modré v kombinaci s bělostným pískem jsem snad ještě nikde neviděla – vlastně ano, na fotkách turistických kanceláří, upravených photoshopem.

Zanzibar-IMG_4383 Zanzibar – Afrika s vůní Orientu

 Jak letět na Zanzibar
Jednou z možností je letět s etiopskými aerolinkami s přestupem v Addis Abebě, která patří k hlavním africkým letištím. Fascinoval mě zde neskutečný mix různých národností a kultur. Člověk si najednou uvědomí, jak je Evropa úplně jiný kontinent. Etiopané se svými vznešenými rysy v krásně barevných úborech se zde mísí s Araby v bílém a s Afričany v rozmanitých tradičních oděvech. Do toho se vám tají dech nad místními sexy Afričankami ve skvěle padnoucích šatech, pak uvidíte Černochy ověšené zlatými řetězy a v hipsterském oblečení jak z Harlemu, a vše korunují Číňané, kteří s Afrikou čile obchodují.
Nenechte se zmýlit – Addis Abeba je ve 2 500 metrech nad mořem, takže tam může být i zima, kterou byste nečekali. Na druhou stranu zde můžete ochutnat snad nejlepší kávu na světě, jak Etiopané hrdě tvrdí. Název káva totiž pochází z etiopského kaffa, což je také název pro oblast, odkud se káva rozšířila přes arabské země do celého světa. Měla jsem to štěstí, že jsem se v lounge salónku mohla zúčastnit kávového obřadu, který zde byl pozorností pro cestující. Obřad má svoje pravidla, připomíná svojí sofistikovaností asijské čajové obřady, a výsledkem je velmi dobrá, silná a slazená káva.
Strana 2 z 3123

Nejnovější příspěvky

  • Oživte své domovy novými polštáři v nomádském chic stylu
  • Váza Romans
  • Stolní lampa Kalimantan
  • Povlak polštáře Zeff Janis
  • Lavička Louisiane

Sledujte nás na Facebooku

Archivy

Rubriky

  • Aktuality
  • Blog
  • Eshop
  • Napsali o nás

Štítky

Apetit Apetit Veggie! Blesk Bydlení Bydlení stavby reality Deník Design & Home Dolce Vita Doma Dnes Domov Dáma Elle Decoration Evita Glanc Harper's Bazaar Home idnes.cz Krásný venkov Marianne Marianne.cz Marianne Bydlení Moj dom mojdom.sk Moje Psychologie Nové proměny bydlení Náš útulný byt proženy.cz Pěkné bydlení Soffa Sofie bydlení Style Venkov a Styl www.bydleni.idnes.cz Žena a Život

Zaregistrujte se

K odběru NEWSLETTERu a budete informovaní o všech slevových akcích a novinkách.

Le Patio na FaceBooku

Nejnovější aktuality

  • Oživte své domovy novými polštáři v nomádském chic stylu3.3.2021 - 16:34
  • Nové doplňky v jarním stylu26.2.2021 - 20:42
  • Cestujte s našimi designovými svítidly a lampami16.2.2021 - 7:30
  • Na Valentýna se rozmazlete dárky z Le Patia10.2.2021 - 13:58

Štítky

Apetit Apetit Veggie! Blesk Bydlení Bydlení stavby reality Deník Design & Home Dolce Vita Doma Dnes Domov Dáma Elle Decoration Evita Glanc Harper's Bazaar Home idnes.cz Krásný venkov Marianne Marianne.cz Marianne Bydlení Moj dom mojdom.sk Moje Psychologie Nové proměny bydlení Náš útulný byt proženy.cz Pěkné bydlení Soffa Sofie bydlení Style Venkov a Styl www.bydleni.idnes.cz Žena a Život
Copyright © 2021 - LE PATIO LIFESTYLE s.r.o.  |  MPdigi
  • Facebook
  • Instagram
  • Pinterest
  • Ochrana osobních údajů
  • Mapa stránek
  • ESHOP
Scroll to top
Tyto stránky používají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.  Více informací.