Monika White v Paříži osobně vyzkoušela příjemné materiály na pohovkách a křeslech a společně s Pařížankami podlehla kouzlu růžové.

Růžovější zítřky

Pařížané si evidentně tento rok přejí „la vie en rose“, soudě podle barevné nálady, která v lednu ovládla  celé město. Je to vlastně sympatická odpověď na dnešní pochmurnou dobu.

Růžová je obecně vnímána jako optimistická a především ženská barva, která se objevuje spíše v módě. Ale v interiérech, pokud nejde o dámské budoáry, se vyskytuje jen okrajově. Proto mne překvapilo, s jakou energií se letos objevila růžová úplně všude. Dokonce i v ulici, kde obvykle bydlím, někdo natřel staletá vrata na růžovo. A nejde jen o jeden tón, každý si může vybrat dle svého gusta: Zemitou růžovou v kombinaci s okrovou představila luxusní značka Elitis nabízející designové lahůdky v oblasti tapet a bytového textilu. Rose schocking – jak jinak – zařadili do kolekce italští Seletti se svou lampou Grace představující antickou hlavu s velkou růžovou bublinou. Pokud máte raději bonbónovou růžovou, tak s tou přišla značka pols potten, a to rovnou na velkých skříních. Zvolíte-li v interiéru bonbónový odstín, pak se kombinuje se zelenou nebo sytě žlutou.

Já také podlehla, a to při výběru kolekce šperků Francine Bramli. Ale jak odolat, když mi v ateliéru slečna v růžovém kožichu nabídla si vybrat náhrdelník – sáhla jsem po Rose Magenta..

Osobně mám růžovou v interiéru ráda, ale jako akcent. Solitérní křeslo nebo polštáře na pohovce jsou ve správné barevné kombinaci šik.

Jemné tóny a něžný dotek

Druhý trend interiérového designu je nadčasová kombinace neutrálních odstínů bílé a béžové doplněné o šedozelenou. Můj oblíbený výrobce venkovního nábytku Fermob, tento trend ostatně již předpověděl na podzim. Říká tomu krásně: Douce neutralité – něžná neutralita. S barvami se kloubí oblé, organické tvary, dřevo a měkké textilie. Tím se vytváří velmi specifický a atraktivní nový vzhled interiérů. Je to evidentní hlavně na pohovkách a křeslech, ale i dřevěný nábytek má oblé křivky. Látky jsou příjemné na dotek – doslova vás vábí k posezení, zachumlání se. Proto se na scénu vrací polozapomenuté buklé, chlupaté polštáře, huňaté plédy a přehozy.

Delfy a západní část poloostrova

V Česku jsou velmi populární řecké ostrovy díky svým plážím a tak pevninské Řecko tolik lidí nenavštíví. Navíc asi málokdo si tuto zemi spojuje se zajímavým designem a současnou architekturou, které tentokrát objevovala Monika White na největším řeckém poloostrově Peloponés. Poznávací dovolenou si zde můžete příjemně propojit s pobytem na pláži až do konce října.

Z Prahy do Athén se dostanete přímým letem, to je první z mnoha výhod řeckého cestování. Abyste při poznávání kolébky naší civilizace byli flexibilní, je dobré si půjčit auto na athénském letišti, kde jsou nejen mezinárodní půjčovny aut, ale i řecké, které jsou cenově přívětivější.

Mýtické Delfy a okolí

Klasickou branou na Peloponés je Korint, ale my jsme tentokrát zvolili severozápadní cestu, kde jsme si jako první zastávku naplánovali městečko Itea ležící kousek od Delf. Dorazíte tam z athénského letiště asi za dvě hodiny. Je zajímavé, že cesta vede přes několik lyžařských středisek, samotné Delfy se nachází hned vedle největšího řeckého lyžařského rezortu Mount Parnassos. Možná si vybavíte  pařížský Montparnasse  – ano, byl pojmenován po mýtickém Parnasu zasvěceném Apollonovi a jeho múzám.

S manželem jsme si chtěli po náročných pracovních měsících co nejdřív užít moře, proto jsme si v Itea z hotelu Trocadero udělali 3 dny základnu na objevování okolí. Kromě krásného výhledu z hotelu, který je přímo na pláži, si hlavně užíváme plavání v moři, které mě vždy spolehlivě nabije nejen po ránu, ale i poté, co se vracíme po celodenních výletech. V hotelu je možné si zdarma půjčit kola a projet se po  okolí, které je na Řecko nebývale rovinaté.

Autem jsme z Itea v Delfách za dvacet minut. Přístupová cesta, která se vine Apollonovým olivovým hájem, vás ohromí svojí atmosférou – olivovníky jsou zřejmě tisícileté. Delphy byly po celou dobu trvání antiky považovány za centrum světa a dodnes má archeologické naleziště chráněné Unescem úžasnou atmosféru: Dramatický výhled ohraničený horami a údolím směrem k moři se za tisíciletí nezměnil. Líbí se nám, že jsou zde památky velmi přístupné – na rozdíl třeba od Olympie lze jimi procházet nebo se jen zastavit a vnímat genius loci. Pro milovníky architektury je nutností vidět Tholos – kruhovou stavbu, která je již od starověku považovaná za zosobnění dokonalosti.

Muzeum v Delfách je po Athénách a Olympii nejvýznamnějším v Řecku. Fantastické je, že zde vidíte exponáty na místech, kde se našly. Oranžová barva na stěnách je šik a působí překvapivě dobře jako pozadí exponátů. V období veder doporučuji návštěvu klimatizovaného muzea po obědě, který si také můžete dát v podobě sendviče i v muzejní kavárně. Archeologický areál je dobré si projít brzy zrána, když je ještě snesitelně a nejsou zde autobusy plné turistů. Na celé Delfy vám tak stačí jeden den.

Nejkrásnější kavárnu provozují mniši v Osios Lukas

Kousek od Itea je také jeden z nejvýznamnějších byzantských klášterů v Řecku ( a že jich tam je!) – Osios Lukas, který je rovněž chráněný Unescem. Chrám blahoslaveného Lukáše je fantastickou ukázkou recyklace materiálů: Ve zdivech vidíte řecké a římské nápisy, sloupy jsou sestavené z různých dórských a korintských kusů. Zlaté mozaiky, nádherné dlažby a fresky připomínají San Marco v Benátkách. Mým „tajným“ typem je ale kavárna, kterou provozují místní mniši. Kromě úžasného výhledu nás fascinuje, že sedíme na původních antických hlavicích a nohy od stolu jsou z kusů prastarých sloupů. Prostě recyklace! Pro nás to je jednoznačně jedna z nejkrásnějších kavárna na světě. Mniši jsou navíc podnikaví a prodávají řadu zajímavých místních produktů od medu přes koření až po kosmetiku Olivolio z oslího mléka, které jsem neodolala.

Malebné Galaxidi se skvělými restauracemi a butiky

Dalším zajímavým přístavním městečkem, 10 minut od Itea, je malebné Galaxidi. V 19. století bylo bohatým rejdařským centrem Řecka, což je i nyní zřejmé z pohledu na domy vybuované ve výstavním klasicistním stylu. Dnes je víkendovou destinací movitých Athéňanů – je krásně opravené a najdete zde zajímavé restaurace i butiky. Výběr na večeři je velký, ale já doporučuji naši oblíbenou Maritsu.  Zažijete nádherný západ slunce s výhledem na přístav a skvělé jídlo.  Jako bonus navíc je mimořádná architektura a interiér: moderní, ale přitom zajímavě vycházející z klasických řeckých kořenů. Sloupy z přírodního dřeva, betonová stěrka, ratanová světla, ale přitom tradiční proporce. Obdobně jídlo – řecké, ale s moderním šmrncem. Pokud při pohledu na místní šik obyvatele máte pocit, že potřebujete doplnit šatník, doporučuji butik s oblečením Ammos, který je přímo v přístavu. Majitelé prodávají řecké a italské značky a dovedou poradit s výběrem. Najdete ho také na instagramu.

Deximenes – perla mezi designovými hotely

Po pevninské předehře se vydáváme k hlavnímu cíli cesty, na Peloponés, přes most Rio-Antirio, který je druhý největší v Evropě. Architektonický div se svými 2 880 metry se impozantně klene přes Korintský záliv a již samotný přejezd je pro nás zážitkem.

Jako další destinaci jsme zvolili hotel Deximenes, který jsme znali z časopisů a dlouho jsme ho toužili navštívit. Pro všechny milovníky designu, zejména zrehabilitovaných industriálních objektů, to je must-see! Totální brownfield, kde byla stará továrna na výrobu vína včetně zanedbaných vinic, se podařil mladým majitelům za pomoci slavného aténského studia K zrehabilitovat s maximálním využitím demoličního materiálu. Na recepci ostatně můžete vidět dokumentární film o celé rekonstrukci. Vše je zde zrecyklované a trvale udržitelné, brutalistický styl zjemňují rafinované doplňky a zahrada s vodní nádrží. Originální betonové stěny v pokojích doplňují skleněné příčky v kovových rámech a dlažba z terazza. Každý bungalov má svoji předzahrádku plnou trav, levandulí, rozmarýnu a centrem hotelu prochází nově osazená vinice. Díváme se na chodník a až po chvíli nám dochází, že jeho část je udělaná z původních vyříznutých dveří. Z původních kovových barelů jsou udělané konferenční místnosti, ve kterých se konají nejen mezinárodní sympozia a koncerty, ale můžete si je pronajmout i na svoji soukromou oslavu. Krásná privátní hotelová pláž je orientovaná na jihozápad a tak každý večer si užíváme západ slunce za nedalekým ostrovem Zakynthos. Duch místa doplňuje gurmánská restaurace servírující místní suroviny a lokální vína. Veškerý personál je oblečený v nádherných lněných oděvech místní značky. Podobně jako jsme před časem koncipovaly s Denisou Novou rezort Zuri na Zanzibaru, i zde si můžete oblečení koupit. Naprosto rozumím tomu, když v posledním čísle francouzské Elle nacházím Deximenes v redakčním výběru nejkrásnějších designových řeckých hotelů. Tento designový ráj je otevřený celoročně bez ohledu na koupací sezónu.

Olympia – památky, úžasné knihkupectví a ideální jachta

40 minut autem od Deximenes je starověké město Olympia, ve kterém vznikly olympijské hry. Vidíte zde na vlastní oči stadión, kde běhali starořečtí atleti nebo sochařskou dílnu, kde vznikaly dodnes ceněné sochy vrcholného klasického období. Pokud ale Olympii srovnám s Delfami, máte zde méně volnosti, zaměstnanci vám přesně vyměří trasy, po kterých se můžete a nemůžete pohybovat. Je to trochu továrna na masovou turistiku. Proto je velmi důležité přijít co nejdřív ráno a vyhnout se skupinám.

My jsme jako základnu pro návštěvu zvolili hotel přímo na místě – rodinný penzion Bacchus s nádherným výhledem a osvěžujícím bazénem. Být na místě nám umožnilo navštívit památky hned brzy ráno a vyhnout se davům. Osvědčilo se nám celý jeden den věnovat muzeím a druhý den venkovní prostory archeologické Olympie zkombinovat s procházkou po městě a koupáním na blízkém pobřeží v nově otevřeném hip klubu Beauvoir. Ten skvěle spojuje soukromou pláž, restauraci, bar a koncept store. Klub je další ukázkou, jak zajímavý je současný řecký design.

Pokud byste chtěli ve svých kulinárních zážitcích zajít ještě o stupeň výš, můžete si domluvit soukromé testování vín v sousední vinici Mercouri Estate, velmi oceňované znalci vína. V Olympii také nacházíme krásné knihkupectví Orphée, které je zároveň galerií. Propadáme nejen kouzlu mnoha knih, ale i majitele, zajímavého Řeka, se kterým se dáváme do řeči.

Jestli, stejně jako my, nemáte rádi velké davy lidí, doporučujeme místo, kde budete zaručeně sami a přitom uvidíte neuvěřitelně cenné exponáty: Muzeum historie antických olympijských her. Zřejmě fakt, že je ve stínu slavnějšího archeologického muzea Olympie, způsobil, že o něm skoro nikdo neví nebo si na něj nevyhradí čas. Je umístěné v zachovalé neoklasicistní budově z 19. století a my jsme si jeho návštěvu nesmírně užili.

V místním přístavu Katakalo pak můj muž obdivuje perfektní křivky ne Řekyň, ale retro jachty Christina Onassis, která slavné rodině již nepatří, ale krása jí zůstala. Místní Řekové mu dávají za pravdu. Já tenhle druh umění nedokážu ocenit, ale jsem ráda, že, jako vždy, si na našich řeckých cestách užijeme koktejl památek, designu, jídla, nákupů a příjemných rozhovorů se zajímavými místními lidmi.

 

Nechte se unést nejen fantastickými výstavami, parky, designem a jídlem, ale hlavně pozitivní atmosférou a radostí, která z obyvatel Paříže přímo vyzařuje!

Do Paříže jezdím primárně pracovat, ale zároveň pro inspiraci a trendy, které jsou důležité nejen pro moji práci designérky, ale i pro můj životní styl. Město, kde jsem kdysi studovala i pracovala, mě vždy spolehlivě nabije novou energií.

Tento podzim jsem do postcovidové Paříže vyrazila téměř po dvou letech a hned jsem zde byla několikrát díky veletrhu Maison & Objet a hlavně projektu interiérového designu bytu, který realizuji pro své klienty. Je to pro mě speciální příležitost, protože zde pracuji na základě rekonstrukce domu v ČR, se kterou byla rodina tak spokojená, že chce, abych jim vytvořila byt s podobnou atmosférou v mém oblíbeném městě. Určitě je výhodou, že zde znám spoustu dodavatelů nábytku a doplňků, rozumím pařížskému životnímu stylu a v neposlední řadě se zde domluvím.

Musím říct, že jsem v Paříži okamžitě zaznamenala velký posun v pozitivní atmosféře, radost ze života z lidí přímo vyzařovala!

Trendy

1. Zapomeňte na tepláky, inspirujte se od sexy Pařížanek!

Ačkoliv výsledkem covidu je v České republice uvolněná móda tepláků a legín, reakce Pařížanek je opačná. Jsou ještě víc sexy než předtím! Nosí velké dekolty, rády ukazují nohy, večer jsou samozřejmostí podpatky. Myslím, že zejména muži by tento trend ocenili i u nás.

2. Větší terasy, více pěších a cyklistů

Ve čtvrti, kde vždy bydlím, jsem zaznamenala několikanásobně větší terasy restaurací a kaváren. Nevím, zda je to výsledek speciální cenové politiky, každopádně některé ulice byly doslova neprůjezdné, kolik zde bylo lidí užívajících si možnosti stolování nebo sklenky vína na čerstvém vzduchu. Tím, že se od podzimu v centru Paříže snížila rychlost na 30 km/hod, cítíte se tady dobře při pěší procházce nebo na kole. Počet cyklistů se zde enormně zvýšil.

3. Fantastická kolekce obrazů bratrů Morozovových ve Fondation Louis Vuitton

Až do začátku dubna máte možnost shlédnout výjimečnou sbírku více jak 200 obrazů francouzského moderního výtvarného umění. Jde o slavnou sbírku moskevských bratrů Morozovových, která je umístěná v dalším klenotu – Fondation Louis Vuitton. Budova nadace navržená architektem Frankem Gehrym stojí za návštěvu bez ohledu na probíhající výstavu.

https://www.fondationlouisvuitton.fr/en/events/icones-de-lart-moderne-la-collection-morozov

Pokud jste fanoušky umění, pak také neopomeňte zajít do Musée Picasso, kde až do 6. března probíhá výstava, která je dialogem mezi díly Rodina a Picassa.

4. Tuilerijské zahrady

Jardin des Tuileries mě nikdy nepřestanou bavit a jsou pro mě vždy sázkou na jistotu, jak si odpočnout a zároveň načerpat inspiraci. Tentokrát jsem zde trávila nedělní dopoledne s knížkou v ruce a na krásné ikonické židli Luxembourg, kterou si mohu libovolně přenést v parku, kam potřebuji. Přidávám se tak k velkému počtu Pařížanů, pro které je přirozené trávit volný čas v parku s trvalkovými záhony vypadajícími krásně za jakéhokoliv počasí. Je asi přirozené, že si Pařížané více váží každého kousku zeleně v metropoli, kde jsou astronomické ceny za metr čtvereční. Zvyk trávit volný čas v parku určitě plyne také z potřeby užít si zeleně – pařížské byty jsou malé a na chatu se zde skutečně moc nejezdí. Má to evidentně velký vliv na budování místní komunity – Paříž žije i o víkendech a to je něco, v čem nám může být velkou inspirací.

5. Nová restaurace Les Jardins d’Olymp

Chcete na vlastní kůži zažít esenci Paříže, jak ji znáte z filmů, ale nechcete nic příliš formálního a nabubřelého? Pak se vydejte do ikonické čtvrti Marais, kde v zahradě renesančního paláce Musée Carnavalet najdete nově otevřenou restauraci Les Jardins d’Olymp. Jde o samoobslužnou restauraci, kde si jídlo nabíráte do nerezových rendlíků. Jídlo je samozřejmě výtečné a hlavně oceníte prostředí překrásných zahrad s výhledy!

6. Design – rukodělná tvorba a hluboké barvy

Je vidět velký návrat rukodělné lokální výroby. V obchodním domě Merci byla dokonce umístěná mapka popisující, z které části Francie jednotlivé prodávané produkty pochází. Podpora lokálních produktů a designérů je enormní nejen v designu, ale prakticky ve všech odvětvích, protože nám covid ukázal, že se nelze jen spoléhat na výrobu v Číně. V designu to určitě povede k investicím do produktů, které se nám skutečně líbí a budou nám sloužit dlouhou dobu. Masový konzum se stává minulostí.

Návrat slaví hluboké barevné tóny temně červené, tmavě modré i zelené. Evidentní to je na podzimních kolekcích temně rudých rtěnek. Ale i třeba Fermob, prestižní výrobce kovového nábytku, na příští sezónu vyhlašuje barvou roku tmavou třešeň. Pokud si zrovna nechcete pořídit nové oblečení v tmavých barvách, určitě investujte do šperku nebo módního doplňku v této barevnosti.

7. Výrazné šperky a květinové vzory

Součástí mých služebních cest jsou také setkání s dodavateli, kteří patří k pařížské tvůrčí scéně. Mojí oblíbenkyní je úspěšná šperkařka Francine Bramli, jejíž bižuterie je známá po celém světě. Celý život spolupracuje s významnými francouzskými módními návrháři a hlavně tvoří v srdci Paříže, ve čtvrti Marais. Pokud chcete mít trendy šperk, pořiďte si její náhrdelník, náramek nebo náušnice z bavlníkového acetátu, protože výrazné šperky jsou in! Určitě budete originální jako Pařížanky, navíc se skvěle kombinují prakticky s jakýmkoliv oblečením.

Další zajímavou značkou je Maison Thevenon – rodina, která již několik generací vyrábí bytové látky. Překrásné vzory jsou dílem mladých francouzských designérů, kteří uvádějí jako jeden ze zdrojů inspirace právě pařížské galerie. Mě nadchly jejich překrásné květinové vzory inspirované exotickými krajinami v různých barevnostech. Navíc jeden vzor můžete mít jak v bavlně, tak i v sametu nebo lnu, takže si hravě doladíte atmosféru interiéru podle svých potřeb.

 

Béžová, hořčičná, cihlová, starorůžová – tedy hnědá ve všech podobách a pokud možno ve spojení s olivově zelenou. Tak vypadala módní Paříž začátkem září. V designu se tento trend spojil se syrovými přírodními materiály a geometrickými tvary inspirovanými 70. léty. Takové jsou postřehy ze zářijové přehlídky interiérového designu v Paříži podle Moniky White.

Pokud se chcete na pařížskou designovou atmosféru naladit i v našich českých podmínkách, zajděte si na výstavu Alberta Giacomettiho. Ten ovládal práci se surovým materiálem i díky inspiraci dávnými kulturami přímo mistrně.

Hlavní trendy

Po delší době  jsem na veletrhu zaznamenala výrazný  trend – ano, jsou to 70. léta, hodně vegetace (skutečné nebo na potiscích) a ekologický přístup včetně trvale udržitelných materiálů, jak jsme už viděli v Paříži na jaře nebo v Milánu. Ale tentokrát se tato tendence objevuje u valné většiny výrobců a designérů. Jde o kvantový skok. A je dobré se na něj připravit.

Co to znamená v praxi?

Hnědá je zpátky! Pro hodně značek se stala novou neutrální barvou a je všude – na kobercích, polštářích, tapetách, povlečení a prostírání včetně kusů nábytku z různých přírodních materiálů. Pro mne osobně je práce s hnědou složitější, než s oblíbenou šedou, ale s černou vypadá fantasticky.

Černá se objevuje v sošných doplňcích z keramiky, kamene nebo tmavého dřeva připomínající primitivní umění nebo třeba úžasné Giacomettiho plastiky. Musím říct, že jsem sama neodolala a nakoupila pár kousků ruční černé keramiky od korejského umělce Tota.

Olivově zelená je další barvou, která zažívá svůj boom. Nečekaný úspěch u Pařížanů má  moje olivová kabelka, kterou jsem si před pěti lety koupila v Římě. Konečně je přesně podle aktuálních trendů! Tato zelená je k vidění právě v kombinaci s hnědou nebo hořčičně žlutou. Tmavě zelená, v poslední době tolik oblíbená v kombinaci s modrou, byla spíše k vidění s růžovou.

Brutalismus ve smyslu syrových, původních materiálů, které se v období brutalistické architektury využívaly: neopracované dřevo, mramor bez zdobných prvků, neglazovaná keramika. Vzpomeňte si na již zaniklý hotel Praha a víte, o jakou strukturu a barevnost jde. Tu stejnou atmosféru vám ale také zprostředkují např. Brancusiho sochy. Nebo se projeďte pražským metrem – výzdoba původních stanic je to pravé, co bychom si nyní měli přenést do svých interiérů.

Autentické přírodní materiály a formy vycházející z ekologického přístupu: Nejlépe je tento trend viditelný u stolování, kdy se na hrubém, neopracovaném, prknu servíruje odpolední čaj v terakotové keramice s drobnostmi v dřevěných miskách – které jsou mimochodem k vidění všude! Prostírání je z přírodního ratanu nebo lnu. Vše je původní, autentické, na nic si nehraje, nepřizpůsobuje se a pokud možno recyklované. Proto se také hojně používá dřevotříska. Nedokonalá forma keramiky i dřeva je žádoucí.

Návrat ratanu – ano, i ten trvá již několik let, ale nyní se stává úplným mainstreamem. Odlehčuje těžké materiály, jako je černá keramika či masivní dřevo a kámen. A samozřejmě je symbolem udržitelného rozvoje. Pro řadu značek je závěsné ratanové křeslo evidentně známkou trendy interiéru!

Rosana Orlandi spojuje recyklaci se špičkovým designem

Co se týká samotného veletrhu, jeho hlavní star byla Rosana Orlandi, která si 70. léta, na rozdíl od většiny z nás, skutečně pamatuje. Zároveň je otevřená spolupráci s mladými kreativci, takže i zde, stejně jako v Milánu, představila špičkový design z recyklovaných materiálů v rámci své expozice v obchodním domě BHV v Marais. Měla také zajímavou přednášku o sobě jako „matce „ mladých designérů. Jako žena i ve svém věku v čele současných proudů byla samozřejmě oblečena do hnědo černo bílého hedvábného outfitu!

Optimisticky mimo proud

Za všeobecným návratem k retru a silným příklonem k ekologickému vnímání a hledání trvalé udržitelnosti stojí pravděpodobně  obavy z budoucnosti…Naštěstí jsou na veletrhu zastoupeny i firmy s hravým a optimistickým designem:

Značka Seletti se budoucnosti evidentně neděsí a pokračuje ve své linii pozitivních výstřelků inspirovaných street artem. Jejich stánek plný svítících opic, myších světlonošů a erotických výjevů byl středem pozornosti. Další výjimkou, která se nenechala strhnout hlavním proudem, je francouzská značka Fermob, která ve Francii udává barevné trendy. Pokud budou mít designéři z Fermobu pravdu, jaro by mělo být ve výrazně odlehčenější. Obklopí nás nábytek bílé barvy s odstíny mátové a citrónově žluté. Že by návrat 50. let?

Objektivem Moniky White

Monika White vás provede Milánem, který je její velkou inspirací zejména v době konání největší přehlídky designu: Salone del Mobile. Kromě tipů, kam se podívat nejen během přehlídky, se dozvíte, kde a jak se stravují Miláňané. A samozřejmě nechybí tipy na trendy, které nás budou v interiérovém designu provázet v následujících letech.

Milán nemá mnoho notoricky známých atrakcí, takže zatím uniká masovému turismu známému z Benátek či Prahy. Spolu s jeho autentičností mě toto město okouzluje svojí vášní pro design, módu a architekturu, která zde má hluboké kořeny a prolíná se celým jeho životem. Na letošní přehlídce designu Salone del Mobile jsem se zaměřila na její část mimo výstaviště, tzv. Fuorisalone (fuori = venku), která mi umožnila projít celé město a dostat se do míst, která jsou běžně nepřístupná.

Jak objevit nenápadný půvab Milána

Díky Fuorisalone máte najednou přístup do milánských domů, zahrad a celkově míst, kam byste se jako turisté nikdy nedostali. Milán má, řečeno s Buñuelem, nenápadný půvab buržoazie: nic není evidentní na první pohled, je třeba pátrat, snažit se dostat dovnitř; do starých domů a paláců, abyste esenci města pochopili. Narazíte zde na velkolepé vnitřní zahrady, půvabná patia a zajímavé industriální budovy. Květiny jsou absolutně všude. Terasy, balkony i střechy jsou doslova obležené zelení, Miláňané jsou mistři městských mini zahrad. Nicméně hlavním cílem mé cesty, stejně tak jako statisíců dalších návštěvníků z celého světa, bylo nasát trendy designu a inspiraci…

Trend č. 1: Návrat do 70. let

V galerii Nilufar se bavím s talentovaným umělcem, tvůrcem jednoho z vystavovaných objektů. Jeho komentář o současných trendech je trefný: Lidé mají obecně strach z budoucnosti, a proto se chtějí vracet do období, kdy vše bylo v pořádku. Takovým obdobím jsou pro ně 70. léta, která představovala silnou futuristickou vizi. Retro vlna se projevuje v barevnosti, tvarech, reedici ikonických kusů nebo obnoveném prodeji slavných originálů. Dalším trendem, který reaguje na určitou obavu z budoucnosti, je nutnost změny vnímání nekonečného konzumu, která vede k trvale udržitelnému přístupu a recyklaci.

Nilufar – reference pro milovníky retra

Prodej originálního nábytku a doplňků z 60., 70. a 80. let, to je specializace milánské galerie Nilufar. Moc se mi zde líbily obrovské průhledné plastové koule, které byly slavné již v 70. létech. Vyplatí se sem zajít i mimo milánský veletrh.

Norský design 70. let opět na scéně

I seveřané ví, že reminiscence v designu je in – norská značka Varier vsadila na návrat do 70. let a začala znovu vyrábět ikonické křeslo Ekstrem, které svými futuristickými tvary a zajímavými barvami je nejen ozdobou interiérů, ale je neskutečně pohodlné. V duchu uvažuji o žluté variantě – ne pro klienty, ale pro sebe!

70 let Kartellu v Palazzo Reale

Další skvělou výstavu plnou designových protikladů je „The Art Side of Kartell“. Jde spíše o cestu napříč patnácti pokoji plnými nejen ikonických kusů této značky zakládající si na sepětí designu s uměním, ale i vintage exponáty a soukromými uměleckými díly. Vše v nádherných historických interiérech Palazzo Reale. Také u Kartellu je v aktuální kolekci cítit silný vliv 70. let.

70. léta též svým designem propagují holandští pols potten, které jsem kdysi objevila v Paříži a mám ráda jejich kreativní přístup k designu již několik let. Tento rok dostala značka pols potten skvělou příležitost – objevili se ve výloze známého obchodního domu Rinascente, který je hned na centrálním náměstí, vedle katedrály Duomo. Jeho výlohy jsou ostře sledované všemi, které zajímají nejnovější trendy v módě a designu.

Trend č. 2: Rozlož a recykluj, co se dá

„To křeslo vypadá jako bota,“ říkám manželovi, když vidím exponát mé oblíbené Patricie Urquioly v pavilonu Musea Nazionale Scienza e Tecnologia Leonardo da Vinci. Kurátorem výstavy je Rosana Orlandi. Mezi starými lokomotivami jsou vystavené designové kusy vyrobené z recyklovaných materiálů. Jména slavných designérů jsou v kontrastu s lokomotivami z doby, kdy se ještě s energií nešetřilo. Fantasticky bizarní lenoška je totálně rozložitelná, na podstavci navíc opatřená citacemi od vizionářského Davida Bowieho. Co exponát, to známé jméno a zajímavá instalace. Kromě křesla mě zaujal plastový koberec španělského designéra Jamieho Hayona inspirovaný Fridou Kahlo, vyrobený z 300 kg plastových lahví a utkaný ručně v dílně, která obvykle tvoří pro Ermenegilda Zegna. Reprodukce Seuratova obrazu Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte vytvořená z plastových vršků od lahví je vtipně popsaná jako Caps Seurat. Méně vtipný je fakt, že 400 000 vršků, které byly použité na tvorbu obrazu, je průměrné množství plastikových lahví, které se v USA spotřebují za minutu. Potěšily mne hravé lampy vytvořené ze starých barevných kanystrů ze studia Job tvůrčího týmu firmy Seletti, jejíž nábytek prodáváme v Le Patio, doprovázené reprodukovaným starým jazzem.

Trend č. 3: Absolutní luxus je absolutně nebarevný

Po záplavě barev v naprosté většině expozic je návštěva showroomů italských nejluxusnějších značek velmi uklidňující. Opět platí pravidlo, že absolutní luxus je monochromní – bílá, šedá, černá. Obdobně je tomu s materiály – žádné sedmdesátkové plasty či různorodé recykláty, luxus zde spočívá v přírodních materiálech – kov, mramor, dřevo, vlna a len. Minimalistické tvary nábytku jsou doplněny unikátními kusy, často orientálního původu, z Indie nebo Afriky. Novinkou jsou pro mne rohože nahrazující koberce s geometrickými černými vzory působícími velmi tropicky. Zajímavý kontrast k ušlechtilým materiálům.

Jediná narážka na 70. léta je ve všudypřítomných modulárních kovových knihovnách přes celou stěnu jasně připomínajících (v lepším) tehdy oblíbené sektorové stěny.

Umělecký zážitek jsem měla v koupelnách značky Salvatori, jejichž mramorové koupelny připomínají spíše římské svatyně. Tradice zpracování mramoru je v Itálii prastará a know how zcela unikátní.

Trend č. 4: Sofistikované LED nasvícení interiérů

Všechny prostory, které jsem v Miláně navštívila, spojuje jedno – jsou perfektně nasvíceny. LED přineslo skutečnou revoluci v této oblasti. A je to zároveň další aspekt snahy o menší spotřebu energií, který byl v Miláně vidět: Využívat moderních technologií k efektivnímu nasvícení v nečekaných podobách.

LED technologie otevřela úplně nové možnosti a na designech světel je to zřejmé. Velmi se mi líbily například instalace ze světelných válců, které se dají flexibilně využít jak na stěnu, tak i na zem, lze zvolit různé tvary a intenzitu.

Vyhlášený milánský aperitiv a další tipy na skvělé jídlo

K nenápadnému půvabu buržoazie samozřejmě patří skvělé jídlo a pití. Město je plné tratorií, kaváren a teras, kde se dá jít na aperitiv. Milánský aperitiv – to je autentický kulinářský zvyk, který v jiných italských městech nenajdete! Když se Miláňané vrací z práce, pravidelně si zaskočí do baru na skleničku aperolu nebo jiného drinku doplněného chlebíčkem a různými saláty. Tuto kombinaci dostanete jen za cenu skleničky.

Pokud hledáte autentickou starou kavárnu, kam chodí místní, doporučuji Giacomo Caffé, které je v centru, schované přímo v Palazzo Reale na piazza del Duomo. Můžete si tam dát též snídani a výborný lehký oběd.

Jestliže se pohybujete v Bréře, která je vždy ground zero Fuorisalone, nezapomeňte se najíst v tradiční restauraci Stendhal. Design i kuchyně jsou velmi autentické a za příznivé ceny. Zkuste si dát vyhlášenou milánskou kotletu nebo rizoto – a ano, Stendhal sem skutečně rád chodil.

A také nesmím zapomenout na zahradní restauraci Al Fresco, která je společným projektem zahradních designérů a gastronomů. Je v centru čtvrti Tortona, kde sídlí např. Armani a proto sem mimo Salon chodí především kreativci z módního a designérského byznysu. Atmosféra zahrady je naprosto úžasná, je to skutečná oáza v rušném městě.

Leonardo da Vinci – hlavní milánská hvězda letošního roku

Ačkoliv letošní designový Milán byl netradičně upršený a studený, lidem to nezabránilo stát čtyři hodiny ve frontě na prohlídku vodních kanálů postavených Leonardem da Vinci, které byly výjimečně otevřené na velmi krátkou dobu. Takže i když design jede na retro vlně a inspiruje se futuristickými 70. léty, hlavní hvězdou letošního Milána byl Leonardo da Vinci, který se rozhodně nebál dívat do budoucnosti.

Milán podle Moniky White